3. ROČNÍK UDĚLOVÁNÍ TITULU MISTR TRADIČNÍ RUKODĚLNÉ VÝROBY JIHOMORAVSKÉHO KRAJE.

8. dubna 2014 | Autor: kraj Jihomoravský

Jihomoravský kraj v roce 2014 již potřetí uděloval prestižní titulu v oboru lidové rukodělné výroby „Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje". 20. března Rada Jihomoravského kraje schválila tento titul třem novým laureátkám: paní Marii Čihákové z Blatnice pod Svatým Antonínkem v oboru výroba tradičních kraslic, paní Ivě Novotné z Hodonína, v oboru zpracování ovčí vlny a paní Věře Šmídové z Veselí nad Moravou, v oboru tradiční lidové výšivky.
Slavnostní předávání titulu oceněným proběhne v rámci VII. ročníku Svátků řemesel v Kunštátě ve dnech 7. – 8. června 2014. Titul převezmou jmenovaní Mistři z rukou jednoho z představitelů Jihomoravského kraje. Titul je spojen s finančním darem Jihomoravského kraje, který v letošním roce činí 10 000 Kč.

Titul Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje byl zřízen jako forma veřejného uznání a podpory osobám, které dokonale ovládají znalosti a dovednosti tradiční rukodělné výroby, účinně a kvalifikovaně je prezentují a předávají toto umění dalším generacím. Uděluje se pouze v rukodělných řemeslných oborech, které jsou zásadním způsobem ohroženy nebo kterým hrozí zánik. Nositelé titulu mohou být dále nominováni na ocenění Nositel tradice lidových řemesel udělované Ministerstvem kultury ČR.

 

Marie Čiháková z Blatnice pod Svatým Antonínkem, výroba tradičních blatnických kraslic

Výrobě kraslic se paní Marie Čiháková věnuje od roku 1977. Navazuje na tradici blatnických kraslic, které se v Blatnici malovaly v druhé polovině 19. století až do roku 1940. Technickým principem malování kraslic včelím voskem je postupné vytváření vzoru prováděné kreslící tyčinkou, tzv. stužkou. Slepičí, husí nebo kachní vejce jsou malována postupně v barevných vrstvách od bílého základu, přes žlutou, červenou až k nejtmavší, černé barvě. Paní Čiháková používá pro malování vajec původní přírodní barvy, které si sama připravuje ze šafránu, pivoňky, ořechových slupek a dubové kůry nebo používá průmyslově vyráběné přírodní textilní barvy. Pro drobné motivy květin a figur využívá také anilínové barvy modrou a zelenou. Na blatnických kraslicích dodržuje paní Čiháková tradiční staré vzory. Nejčastěji kreslí vzory na jablučko, na bečičku, na kalich, na konvalinkového hada, na srdíčko, na hvězdicu a další starobylé vzory. Malovat blatnické kraslice naučila paní Čiháková svoji dceru i vnučku, které jsou jejími pokračovatelkami. Svoji tvorbu prezentuje při různých příležitostech nejen v České republice, ale i v zahraničí, např. v Německu, Rakousku, USA nebo daleké Číně.

 

Iva Novotná z Hodonína, zpracování ovčí vlny

Paní Iva Novotná se s textilní výrobou díky rodinnému zázemí setkávala již od dětství. Rodiče paní Novotné pracovali jako tkalci v textilní továrně a doma zpracovávali vlnu z angorských králíků, které chovali. Zpracování vlny a různým textilním technikám se začala intenzivně věnovat od roku 2002, po odchodu do důchodu, kdy si zakoupila kolovrátek a dva tkalcovské stavy a naučila se příst a tkát podomácky zpracovanou ovčí vlnu. Ovčí rouna v posledních letech nakupuje v malé rodinné farmě z Vacenovic, ale zpracovává i exotickou vlnu, např. velbloudí. Z předem vybraných částí ostříhaného ovčího rouna se nejprve musí mechanicky odstranit největší nečistoty a potom následuje samotné praní v několika vlažných vodních lázních, dokud není voda čistá. Po důkladném vysušení se vlna dále zpracovává rozvolňováním a česáním kramplemi dokud se nezíská nadýchaný chomáč vlny – tzv. česanec. Ten je připraven na další zpracování např. předením nebo skaním. Příze se následně používá k pletení, háčkování, tkaní na stavu či k ručnímu tkaní koberců. Česanec se dále může plstit nebo použít jako vycpávka do různých výrobků nebo vkládat jednotlivá vlákna do pleteniny. Od roku 2008 paní Novotná sama pořádá kurzy ve zpracování ovčí vlny a zúčastňuje se předváděcích akcí ve školách, muzeích a na řemeslných trzích u nás i v cizině.

 

Věra Šmídová z Veselí nad Moravou, tradiční lidová výšivka

Paní Věra Šmídová se tvorbě tradiční veselské výřezové výšivky věnuje od 70. let 20. století. S tradiční výšivkou se setkala díky své práci ve veselském kulturním domě, kde pracovala od roku 1973 až do odchodu do důchodu v roce 1995. Výšivka na Veselsku je ojedinělá svou starobylostí a řadí se k technicky náročným geometrickým výšivkám podle počítané niti, vázaným na pravidelnou strukturu plátna, které bylo v minulosti tkáno z vlastních zdrojů. Takzvaná „výšivka na výřez" je charakteristická důsledným rozlišováním vzoru a pozadí. Nejen barvou, ale i technikou. Paní Šmídová se věnovala důkladnému studiu starých dochovaných výšivek ve sbírkách muzejí např. v Brně, Veselí či Uherském Hradišti. Své poznatky se rozhodla předávat dál a stala se zakládající členkou kroužku vyšívání a paličkování ve Veselí nad Moravou a od samého počátku je vedoucí tohoto kolektivu a iniciátorkou všech akcí. Podobně jako další vyšívačky využívá vzory tradiční výřezové výšivky na různých prostírkách, ubrusech, dečkách a polštářích, důsledně používá rovněž původní jemné barvy. Krojovému vyšívání se věnuje jen v malé míře. Díky kroužku vyšívání se za dobu jeho existence naučily vyšívat tradiční vzory desítky žen z Veselí i okolí. Kroužek prostřednictvím výstav, soutěží, seminářů nebo předváděcích akcí pravidelně seznamoval veřejnost s výsledky své práce, mj. i s tradiční veselskou výřezovou výšivkou a technologií její výroby.

 

Tento článek pochází ze serveru www.lidovakultura.cz.