Pozvánka na Výstavu

23. března 2007 | Autor: kraj Zlínský

Aj, to sú maléři od Boha samého…

Lidoví malíři rodu Hánů z Blatnice pod Svatým Antonínkem.

Lidové malířství představuje oblast tradiční lidové kultury, které nebyla doposud věnována patřičná pozornost. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti obsahuje ve svých sbírkách početný soubor ikonograficky pozoruhodných obrazů na plátně, jejichž autory jsou naivní malíři z rodu Hánů. Usadili se v Blatnici pod svatým Antonínkem, v proslulém poutním místě s kaplí sv. Antonínka nad Blatnicí, které jim umožňovalo rozšiřovat především tvorbu čerpající z oblasti náboženské ikonografie.

S jejich pracemi se v rodové línii setkáváme v průběhu celého 19. století. Hánové se s oblibou věnovali i malbě názední, malování na nábytku, plechu, na textiliích, např. malováním praporců a korouhviček. Stěžejní tvorbu představují olejomalby na plátně, které jsou ve velkém souboru zastoupeny ve Slováckém muzea, ale nacházejí se rovněž v dalších institucích a jednotlivě v soukromých sbírkách v obcích po celém Slovácku. Vždyť si je lidé odnášeli z pouti od Svatého Antonínka, kde Hánovi své obrazy údajně nabízeli věřícím.

Hánovi přišli do Blatnice ze Starých Hutích - Glashüttenu pod hradem Buchlovem, kde stála na panském pozemku v údolí kolem potůčku Stupavy skelná huť a potašárna. Tehdejší obec Glashütten byla poprvé uváděna kolem roku 1701 a měla kolem padesáti domů. Do konce 18. století se zvětšovala výroba potaše a tím přibývalo i dělnictva, které se zde usazovalo. Začátkem 19. století měl huť v pronájmu Izák Reich z Buchlovic a vyrábělo se tu pod vedením skelmistra Kryštofa Hielepa, tabulové okenní sklo. Druhojakostní tabulové i duté sklo bylo dále místními dělníky využíváno a barevně malováno.

V té době zde žil v domku u potoka na čp. 19 Jan Hahn, (1777, Glashütten – 6.9.1836, Blatnička) s manželkou Annou (1780 – 27.12.1834), dcerou Martina Blably. Podruh Jan Hána pracoval v místní skelné huti jako navažec písku, sody, potaše, vápence a podílel se na utváření sklářského kmene, ze kterého vznikala sklovina. V peci se topilo dřevěným uhlím z místních lesů, na jehož těžbě se rozvětvená rodina Hánů také podílela. Manželům Hánovým se v Galshüttenu narodilo osm dětí. Třetím v pořadí byl František (2.11.1804, Stupava – 29.12.1877, Blatnice čp. 55). Děti s matkou chodily do lesa na těžbu dřeva k výrobě dřevěného uhlí a později s otcem do hutě mlet vápenec. Tady František poprvé uviděl ruční práci malování a také začal kreslit na sklo. Poměry v zastaralé skelné huti, kterou Samuel Reich v roce 1823 modernizoval, se postupně vlivem konkurenční sklárny postavené v Koryčanech zhoršovaly a místní obyvatelé odcházeli za prací do nově vzniklých skláren v Kyjově nebo do sklárny v Novém Hrozenkově. Situace se ve sklárnách natolik zhoršila, že v roce 1876 musela svou činnost ukončit.

Do Blatničky přišla rodina Hánova v roce 1829 a usadila se na domě čp. 50, kde matka dětí Anna Hánová v roce 1834 zemřela. Její muž Jan zemřel v Blatničce čp. 50 v roce 1836 ve věku 59 let na choleru. Syn František,se usadil v Blatnici na čp. 55, v domě, který mu otec zakoupil. Zde maloval nejen sklo, ale postupně se zabýval také malbou na dřevěný nábytek, plech a později se věnoval i malbě názední. Sklo nakupoval od žida ze Bzence, který pro zboží zajížděl do Galshüttenu a Koryčan a své výrobky prodával na jarmarcích. Ve Bzenci se také svobodný František Hána potkal s Josefou Blažkovou (15.3.1812-), dcerou kloboučníka Josefa Blažka a Františky Saidové z Veselí (dcera měšťana Martina Saida z Veselí), se kterou se v kostele sv. Jana K

Tento článek pochází ze serveru www.lidovakultura.cz.