Velikonočně laděné muzeum

14. března 2008 - autor: kraj Zlínský

Slovácké muzeum se v roce 2004 stalo Centrem péče o tradiční lidovou kulturu Zlínského kraje. Odborní pracovníci se začali intenzivněji zabývat shromažďováním informací o postupech v uchovávání, prezentaci a předávání projevů tradiční lidové kultury ve svém regionu a stěžejním úkolem se mimo jiné stalo i vytvoření počítačové databáze tradičních lidových výrob a výrobců v tomto regionu. V současné době je výzkum zaměřen na hlubší a podrobnější dokumentaci jednotlivých dílen a sortimentu jejich výrobků. Tato dokumentace bude podkladem pro výběr tradičních technologií nebo z lidových technologií vycházejících produkcí a řemesel, které jsou v jednotlivých lokalitách významné svou tradicí, kvalitou výrobků, počtem výrobců nebo naopak - jsou jedinečná svou výjimečností či dokonce ohrožena zánikem. Z tohoto úkolu vyplývá i vytváření osobnostních portrétů nejvýznamnějších představitelů, zabývajících se tradiční rukodělnými postupy. Z nich vám přiblížíme osobnosti, které se představí ve Slováckém muzeu v předvelikonočním týdnu od 17. do 19. března 2008.

V pondělí 17. 3. se veřejnost může v Muzejním klubu Slováckého muzea setkat s Evou Temelovou z Uherského Hradiště, která bude předvádět zdobení kraslic slámou i jezerní sítinou. E. Temelová (nar.1953) pracovala pro ÚLUV v Uh. Hradišti a po jeho zrušení se ve Slováckém muzeu několikrát zdokonalovala v rukodělných kurzech, např. v technologii zdobení vajíček slámou nebo v oboru pletení z proutí a pedigu. Zkušenosti jí předávala od poloviny osmdesátých let Anna Ondrůšková, v kurzu pak lektorka Zdeňka Rajsiglová ze Starého Města. Kraslice zdobené slámou jsou polepovány různě nastříhanými vzorky ječné nebo ovesné slámy. Tato technika dosáhla největšího rozkvětu v místech, kde obilí dosahovalo největších kvalit, na moravském území především na Hané, kde se jim říkalo vekládanke nebo kraslice intarzované. Podélně rozříznutá vláčná sláma, zbavená buničiny, je vybělena, pomocí nože nebo žehličky vyhlazena a z drobných tvarů jsou na povrchu kraslice sestavovány geometrické ornamenty. Vzhledem k pracnosti a vizuálnímu zážitku byly kraslice, označované jako intarzované, už v minulosti považovány za nejcennější. E. Temelová je všestranně zaměřená. Věnuje se také zhotovování vizovického pečiva, malování perníčků a při návštěvách muzea v čase velikonočních aktivit si často vyprávěla i s Hermínou Otépkovou a s její žačkou Zuzanou Vlčkovou, od nichž se naučila základy zdobení vajíček jezerní sítinou. Tato technika je specifická tím, že jsou vajíčka polepována dužinou z jezerní sítiny, která se získává z lodyh rákosu jako sítí nebo šáší. Vzhledově působí jako výjimečné vlákno nebo ohebná těstovina. Pomocí řídkého těsta, škrobu nebo i tekutého lepidla se proužky sítiny nalepují na povrch vejce v kombinaci s textiliemi, obvykle se sametkou, stužkami či úzkými portami, ve spirálách, pruzích apod.

Marie Káčerová (nar. 1931) z Lidéřovic patří k vynikajícím krasličářkám, která byla v soutěži O nejkrásnější kraslici přelomu tisíciletí v roce 2001 vyhodnocena jako jedna z nejlepších tvůrkyň kraslic batikovaných, vnorovských. Kraslicím se věnuje od dětství, kde se snažila hledět pod ruky a naučit se správný styl od své maminky, vzorem jí byla i švagrová A. Komínková z Vnorov. Impuls však soutavně dostává od zkušené, precizní a neúnavné výrobkyně Ludmily Kočišové (nar.1931) ze Vnorov, která si poradí s každou prací. Začínala v ÚLUVu jako malerečka vnorovských kraslic, trvale se věnuje zhotovování figurek z kukuřičného šustí. Ovládá staré postupy barvení kraslic, seznámila se s pracemi starých krasličářek, vyučuje řadu technik zdobení kraslic, rozšiřuje si znalosti studiem písemných materiálů i sbírkových fondů v muzeích, kde tuto práci pravidelně prezentuje. Díky ní se do sbírky muzea dostaly v roce 2001 kraslice s obnovenými vzory z Horňácka. Díky svému osobnímu taktu, výtvarnému n