Dnes je čtvrtek 18. dubna 2024, svátek má Valérie Český jazyk

Slovácko očima Františka Horenského


16. května 2007 - autor: kraj Zlínský
Verze pro tisk Poslat emailem

Františka Horenského (20. 2. 1866, Pašovice – 25. 8. 1933, Boršice u Buchlovic) můžeme dnes zařadit k zajímavým osobnostem Uherskohradišťska. Působil jako pedagog v Boršicích u Buchlovic, jako spisovatel, publicista i fotograf. Udržoval kontakty s řadou regionálních sběratelů a kulturních pracovníků, např. s Bedřichem Benešem Buchlovanem, Františkem Kretzem, Josefem Klvaňou. Svými články přispíval do časopisů a deníků, publikoval dvě sbírky Slovácké obrázky a Nové slovácké obrázky. Miloval volnou přírodu a rád se toulal po zdejších vesnicích. Fotografická výstava přináší ojedinělý soubor jeho snímků z letech 1890 až 1933, zachycující život lidí v každodennosti všedních i svátečních dnů.


Život na Slovácku, v tomto zpěvumilém kraji, jehož lid si zachoval až donedávna takřka nedotčený kroj i zvyky, kde se lidové umění projevuje stále ještě živoucím ornamentem a smyslem pro barevnost, poskytoval tolik zajímavého a rázovitého, že to stačilo na realistické obkreslování skutečnosti: črty ze Slovácka, obrázky z našich dědin, figurky, lidové dokumenty. Ctižádostí moravských spisovatelů, nebylo tvořit, ale pochopit a učit.
Bedřich Beneš Buchlovan


V letech 1890 – 1933 dokumentoval život na Uherskohradišťsku František Horenský, který nepatří k příliš známým osobnostem. Působil jako pedagog, spisovatel, publicista i fotograf, byl ryzím vlastencem. Ojedinělou kolekci dvouset třiceti skleněných negativů získalo Slovácké muzeum od Ludmily Barčákové z Boršic v roce 1994-7, dalších více jak sedmdesát snímků se nám podařilo získat do dokumentace muzea k přefocení od Bořka Žižlavského, jemuž se naskytla neopakovatelná příležitost zachránit značně poškozené album na smetišti. Navíc byla řada snímků dokonce popsána rukou Františka Horenského, čímž vzrostl význam a dokumentační hodnota souboru. Ve fotografickém fondu Slováckého muzea jsou zastoupeny výjimečné snímky, které zachycují běžný život lidí především v místech jeho působení, v Pašovicích a poté v Boršicích. Miloval potulky přírodou, okolními vesnicemi, nejraději chodil do alejí nad Medlovicemi, nad Polešovicemi, toulal se lesy Divokem i Kladichovem. Volná příroda a les pro něj byly chrámem. Putovával sám, s žáky, rodinou, příbuzenstvem i jeho společenstvem přes Smraďavku, do hlubokých lesů k Pile, kolem bludných kamenů Kozla a Kazatelny, přes Hroby až na Cimburk, na Buchlov, na pravěké Hradisko na Holém kopci.
Rodiče mu předurčili kněžskou kariéru. V roce 1884 byl zapsán do olomouckého semináře, po dvou letech však proti vůli rodiny ze semináře odešel. Nastoupil na filozofickou fakultu do Prahy. Z finančních důvodů se vrátil na Slovácko a usadil se v roce 1889 jako učitel v Boršicích u Buchlovic. Udržoval kontakty s řadou regionálních sběratelů a kulturních pracovníků – s Bedřichem Benešem Buchlovanem, Františkem Kretzem, Josefem Klvaňou. Svými články přispíval do časopisů a deníků, především do Slováckých novin, Moravské orlice, publikoval dvě drobné sbírky Slovácké obrázky a Nové slovácké obrázky.
Každodenní život selské rodiny, provázený obřady a obyčeji a celý kolorit ročního zvykosloví, to vše důvěrně poznal a později vylíčil nejen ve svém literárním díle, ale také ve svých obrázcích. Hry a povinnosti dětí na pastvě a v humnech, školní výchova, práce na poli a na zahradách, mateřství, děti jako nejvzácnější Boží dar, rodinné svátky a slavnosti i poslední chvíle člověka, to vše František Horenský slovně i obrazem vroucně a obdivuhodně postihuje.

Romana Habartová


Poděkování: Petře Knapové z Pašovic, obci Boršice u Buchlovic a Bronislavě Otrusinové, Bořku Žižlavskému, PaedDr. Jiřímu Jilíkovi, PhDr. Jiřímu Pavelčíkovi a Josefu Marečkovi
za poskytnuté informace, materiály a fotografie.

Státní zámek Buchlovice, výstavní síně v areálu bývalých koníren, 1. 6.- 30. 9. 2007



Zpět
Vaříme v Muzeu! "Jezte dýně, nejen o halloweeně!"
Vaříme v muzeu! "Omáčky a knedlíky, pro všechny je…
Vaříme v muzeu! "Po mazanci a jidáši, na Velkú noc…