Dnes je čtvrtek 18. dubna 2024, svátek má Valérie Český jazyk

Slavnostní předání titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje


2. října 2012 - autor: kraj Zlínský
Verze pro tisk Poslat emailem

V úterý 2. 10. 2012 se uskutečnilo v nedávno rekonstruovaných prostorách Památníku Velké Moravy ve Starém Městě slavnostní předání nového titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje. Hostitelské role se ujalo Slovácké muzeum v Uherském Hradišti.

Zlínský kraj tak přistoupil ve smyslu usnesení vlády České republiky z roku 2001 k aktualizaci Strategie účinnější státní podpory kultury a s respektem k usnesení vlády České republiky z roku 2003 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice a v souladu s výzvou UNESCO „Žijící lidské poklady" k oceňování lidových tvůrců s vědomím nutnosti podpory uchování a dalšího rozvoje těchto hodnot ve svém regionu. Zlínský kraj tvoří specifické území, na němž se setkávají národopisné oblasti Slovácko, Valašsko a Haná, regiony, které nabízejí bohaté projevy tradiční lidové kultury. Jejich neodmyslitelnou součást tvoří tradiční rukodělná výroba, která dala vzniknout tisícům artefaktů, jež se staly součástí národního kulturního dědictví.

V návaznosti na udělování celostátního titulu „Nositel tradice lidových řemesel" zřídil titul "Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje". Tento titul se v našem kraji stává novou formou veřejného uznání a podpory těm, kdo vynakládají úsilí o udržení znalostí a dovedností, které jsou nezbytné k provozování tradičních rukodělných technologií, k jejich účinnému a kvalifikovanému prezentování a předávání dalším generacím.

Návrhy na udělení titulu mohou na základě Statutu uveřejněném na www stránkách Zlínského kraje a Slováckého muzea od 1. října každého roku do 28. února roku následujícího předkládat vědecké a odborné instituce, muzea, občanská sdružení, jiné neziskové a zájmové organizace, fyzické osoby, působící v daném oboru, orgány státní správy a samosprávy. Návrhy musí být v písemné a elektronické formě včetně obrazové dokumentace zasílány Slováckému muzeu, které vypracovává kompletní nominační listy. Ty poté posuzuje jmenovaná odborná komise, kterou svolává předseda Kulturní komise Rady Zlínského kraje, jež svá doporučení na udělení titulu předkládá Radě Zlínského kraje.

A kteří tvůrci byli v roce 2012 navrženi na ocenění "Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje"? Jsou jimi paní Ludmila Kalivodová z Vizovic - v oboru vizovické pečivo, pan Jiří Machaníček z Uherského Hradiště v oboru sekernictví, tesařství, paní Taťána Malinová z Uherského Hradiště za kraslice zdobené slámou, pan Zdeněk Matyáš, Valašské Klobouky v oboru práce se dřevem - dřevořezba, pan Ivan Šulák z Velké Lhoty v oboru zakuřovaná hrnčina a pan František Zuska ze Zlína za předměty zhotovované ze slámy.

Odborná komise pro kvalifikované hodnocení nominací se 31. května 2012 zabývala posouzením výše jmenovaných nominovaných tvůrců a doporučila Radě Zlínského kraje udělit ocenění těmto osobnostem:

panu Jiřímu Machaníčkovi z Uherského Hradiště - za práci se dřevem - v oboru sekernictví a tesařství

panu Ivanu Šulákovi z Velké Lhoty - za práci s hlínou-zakuřovaná hrnčina

panu Františku Zuskovi ze Zlína - za práci s přírodními pletivy - předměty zhotovované ze slámy

 

Jiří Machaníček, Uherské Hradiště - sekernictví a tesařství

 

Jiří Machaníček pracuje v oboru sekernictví, které má specifické postavení mezi řemesly zpracovávajícími dřevo. Počátky tohoto náročného řemesla můžeme hledat už ve 12. století. Souvisí s mlýny a jejich zařízením, zabývalo se také stavbou vodních kol a mlýnských strojů. Mistr se narodil roku 1951, vystudoval Střední odborné učiliště a Střední průmyslovou školu dřevařskou v Bystřici pod Hostýnem. Zkušenosti získával v Lidové tvorbě a ÚLUV. Za cennou považuje svou praxi u státních lesů Strážnice, kde pracoval jako dřevorubec, manipulant, nákupčí kulatiny a tesař. Nenahraditelné zkušenosti z prvovýroby a znalosti vlastností dřeva, vhodnost jeho použití přebíral od posledních opravdových mistrů - bednářů z Polešovic, kolářů z Nedakonic a trokařů z Ostrožské Nové Vsi. Za významné považuje také zkušenosti v oblasti zpracování ohýbaného dřeva, které mu předával arch. Navrátil. Od roku 1989 má vlastní dílnu, v níž se zabývá výrobou a opravami, restaurováním nábytku, dřevostavbami, konstrukcemi lodí a technických zařízení. Mezi jeho velké práce patří tradiční a stylové interiérové vybavení typické pro region jižní Moravy: vinařské výrobny a vinné sklepy Bořetice, Kraví Hora, Čejkovice, Vrbice. Zvládá náročné technologie ručního řezání závitů ve dřevě, podílel se na obnově tradičních tzv. Ochozových bůdek pro Lesní stavby Strážnice, v revíru Radějov podle dochovaných dobových fotografií a archivu lesních správců panství a poledním velkým dílem je mlýn v obci Jalubí. Pan Machaníček nezapomíná na předávání zkušeností mladším - spolupracuje se středními odbornými učilišti - oborem truhlář, s houslaři, s dřevařskými vysokými školami, s majiteli vodního hamru v Brně.

Ivan Šulák, Velká Lhota - zakuřovaná hrnčina

Ivan Šulák se narodil v roce 1967 ve Vsetíně. V letech 1981-1985 zde studoval Střední průmyslovou školu strojnickou. V té době trávil čas ve zvonařské dílně Josefa Tkadlece st. v Halenkově, kde se vyrábělo technické příslušenství ke zvonům, od roku 1966 kompletní zvony, které jsou výsledkem spojení starého řemesla s novými technologiemi. Ivana Šuláka fascinovala atmosféra při práci, obdivoval výtvarníky a chtěl se podobně realizovat. Zásadně jej ovlivnilo setkání s dr. Medou Mládkovou (rozenou Marií Magdalenou Františkou "Medou" Sokolovou), sběratelkou a mecenáškou umění, jako samouk získává rady u Karla Hausera z Valašského Meziříčí, ze známého hrnčířského rodu, specializujícího se na tzv. valašskou keramiku. Nelze opomenout ani význam etnografů Aleny a Vlastimila Vondruškových. Ivan Šulák používá k pálení keramiky nejstarší známou techniku - zakuřování. Technologie je v podstatě předchůdcem glazury, původně prostředek ke zmenšení propustnosti vody. Hlínu si vyrábí sám a pálí ve vlastní peci typu mezi kaselskou a polní pecí. Po dosažení teploty (do 900 °C) se pálí, tzv. „zauzuje", bez přístupu vzduchu. Kouř v této redukční atmosféře vniká do povrchu rozpálených výrobků. Mezi jeho tradiční sortiment patří látky, kubaně, črpáky, džbány, vázy, vázičky, misky, talíře, mísy, svícny a zvonky. Sortiment zdobí také prořezáváním, děrováním pomocí vrtáčků, objetím předmětu nožem, tzv. zvrásněním, kdy se na kruhu v závěru předmět hrotem nože „ojede". Obrazce či matně lesklé plochy vytváří křemenným kamínkem-oblázkem, kterým se leští polozatuhlý střep. V kontrastu točení na kruhu stojí jeho „stavění" z ruky. Mistra Ivana Šuláka můžeme potkat na všech tradičních jarmarcích v našem regionu, na tematických keramických jarmarcích u nás i v zahraničí.

František Zuska, Zlín - předměty zhotovované ze slámy

Mistr Zuska se narodil v roce 1932 v Kobylí jako čtvrtý ze sedmi dětí. Po vyučení zedníkem a absolutoriu mistrovské školy maturoval na Průmyslové škole stavební. Pracoval ve stavebním oddělení firmy Baťa, později Svit, které se transformovalo do projekčního ústavu Centroprojekt Zlín, kde pracoval jako stavební technik-projektant. Od roku 1949 byl aktivní jako tanečník, zpěvák, vedoucí i metodik řady zlínských folklorních souborů. V rámci tradičního rukodělného zpracování přírodních materiálů se od roku 1974 věnuje hotovení ozdob a dekorativních předmětů ze slámy. Jeho tvorba dosáhla vynikající technické i umělecké úrovně. Důležitou součástí jeho díla jsou rekonstrukce tradičních zvykoslovných artefaktů ze slámy (muší ráj, dožínkový vrkoč, kraslice intarzované slámou). Zpracovává výhradně přírodní materiál - slaměná stébla žitná (režná), méně pšeničná, pro barevné kombinace slámu ječmennou a ovesnou. Barevného efektu dosahuje kombinací různých druhů slámy na jednom objektu. Dle technologie zpracování materiálu lze ozdoby z produkce Františka Zusky rozdělit na: prostorové-splétané, ploché-vyvazované, prostorové-kombinované, prostorové figurální kompozice a intarzie slámou. Přínosem jeho tvorby není jen udržování a rozvíjení tradičních technologických postupů, ale mimořádně cenné jsou jeho aktivity, jimiž předává tradiční technologie, které ovládá. Přispívá jimi k rozvíjení tvůrčích schopností dětí a mládeže, v kurzech pro seniory a zdravotně postižené také k formování pozitivních přístupů při řešení problémů společenské integrace různých sociálních skupin. Kurzy pro pacienty dětských léčeben v Luhačovicích sehrávají i významnou roli terapeutickou.

Je na místě, že si každá uvědomělá společnost chrání a upozorňuje na své poklady, kterých není málo. Můžeme být pyšni na to, že si takových pokladů, které tvoří naše kulturní bohatství, umíme považovat také v České republice.  Právě obyčejní, skromní a pracovití lidé, kteří ovládají rukodělné dovednosti našich předků a dokonce mají rozvinutou i schopnost vychovávat své pokračovatele nesoucí staré tradice směrem k budoucnosti, se stávají nositeli kulturních hodnot.

Titul „Nositel tradice lidových řemesel" uděluje každoročně od roku 2001 ministr kultury České republiky vybraným lidovým tvůrcům, kteří ovládají staré technologické postupy. Od roku 2012 se připojuje také Zlínský kraj s oceněním „Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje".

Město Uherské Hradiště se svými oceněními v oblasti tradiční lidové a umělecké výroby dotváří přirozenou linii oceňování těch nejlepších lidových tvůrců. Od roku 2005  totiž Město uděluje každoročně Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby jako formu veřejného uznání mistrů lidové umělecké výroby v regionu. Tento akt přesahuje svým významem hranice města. Poučené i široké laické veřejnosti je dána možnost navrhovat v průběhu roku kandidáty, z nichž odborná komise doporučuje tvůrce k ocenění. Návrhy nominovaných na ocenění přecházejí do dalšího ročníku. Tato prestižní cena města může být udělena osobám, které udržují a zachovávají při své činnosti znalosti a dovednosti nutné pro provozování tradičních lidových řemesel, lidem, kteří výsledky své činnosti prezentují na veřejnosti při konání jarmarků tradičních a uměleckých řemesel v Uherském Hradišti, při akcích pořádaných Slováckým muzeem a při jiných podobně zaměřených iniciativách na území města Uherské Hradiště.

V souladu s účinnější péčí o tradiční lidovou kulturu v návaznosti na tradice místního regionu se rozhodlo město Uherské Hradiště udělovat významným lidovým výrobcům ocenění, pro které odborná komise jako poradní orgán Rady města Uherské Hradiště navrhla pojmenovaní po Ing. arch. Vladimíru Boučkovi (1901-1985, Uherské Hradiště). Po studiích architektury na Vysokém učení technickém v Brně spolupracoval s arch. Bohuslavem Fuchsem a během druhé světové války se stal profesorem Baťovy Školy umění ve Zlíně, kde vznikl projekt uzákoněný v roce 1945 pod názvem Ústředí lidové a umělecké výroby. Vedoucím jedné z prvních dílen v uherskohradišťských Rybárnách byl jmenován právě Ing. arch. Vladimír Bouček. Po rozsáhlém průzkumu stavu lidových řemesel a lidové umělecké výroby v tehdejším Československu formuloval teoretický základ pro praktický program této nové instituce. Vladimír Bouček je nejenom zakladatelem novodobých forem péče o tradiční lidovou uměleckou výrobu, ale i významnou a důstojnou osobností města.

Od roku 2008 je v Uherském Hradišti udělována také ochranná známka Tradiční výrobek Slovácka. jedná se o projekt Regionu Slovácko - sdružení pro rozvoj cestovního ruchu a Městského informačního centra v Uh. Hradišti. Cílem tohoto projektu je především rozvoj drobné řemeslné výroby, udržování tradičních řemesel a technologických postupů. V rámci tohoto projektu byla zaregistrována ochranná známka „Tradiční výrobek Slovácka", která zaručuje precizní rukodělnou výrobu, vazbu výrobku na území Slovácka a tradici výroby s šetrným přístupem k přírodě. V současné době vlastní tuto známku 35 nositelů. Výběr výrobců probíhá každoročně s hlavními partnery projektu Slováckým muzeum v Uh. Hradišti a NÚLK ve Strážnici. Právo užívat tuto známku je udělováno tvůrcům na dva roky.

Je to tedy jen na tvůrcích a jejich tradičních výrobcích, zda se při své práci dokážou posunovat v žebříčku ocenění od ochranné známky Tradiční výrobek Slovácka, přes regionální ocenění Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby, kterou uděluje Město Uh. Hradiště, přes krajské ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje až k ocenění nejvyššímu, kterým je celostátní titul „Nositel tradice lidových řemesel", udělovaný ministrem kultury České republiky v rámci Dnů evropského kulturního dědictví.

 

Romana Habartová





Zpět
Vaříme v Muzeu! "Jezte dýně, nejen o halloweeně!"
Vaříme v muzeu! "Omáčky a knedlíky, pro všechny je…
Vaříme v muzeu! "Po mazanci a jidáši, na Velkú noc…