Dnes je čtvrtek 18. dubna 2024, svátek má Valérie Český jazyk

Slavnostní předání titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje


19. září 2013 - autor: kraj Zlínský
Verze pro tisk Poslat emailem

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti hostilo ve čtvrtek 19. září 2013 druhé slavnostní předání titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje.

V roce 2012 přistoupil Zlínský kraj k oceňování lidových tvůrců, kteří se podílejí na uchování a předávání znalostí tradičních rukodělných technologií. Plně se tak zapojil do aktivního naplňování usnesení vlády z 11. června 2003 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu s vědomím nutnosti podpory, uchování a dalšího rozvoje těchto hodnot ve svém regionu. V návaznosti na celostátní ocenění udělované ministrem kultury ČR Nositel tradice lidových řemesel zřídil Zlínský kraj titul Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje, který je veřejnou formou uznání osobnostem, které se snaží o udržování, prezentování a kvalifikované předávání tradičních rukodělných technik v regionu.

Návrhy na udělení titulu mohou na základě Statutu uveřejněném na webových stránkách Zlínského kraje a Slováckého muzea od 1. října každého roku do 28. února roku následujícího předkládat vědecké a odborné instituce, muzea, občanská sdružení, jiné neziskové a zájmové organizace, fyzické osoby, působící v daném oboru, orgány státní správy a samosprávy. Návrhy musí být v písemné a elektronické formě včetně obrazové dokumentace zasílány Slováckému muzeu, které vypracovává kompletní nominační listy. Ty poté posuzuje jmenovaná odborná komise, kterou svolává předseda Kulturní komise Rady Zlínského kraje, jež svá doporučení na udělení titulu předkládá Radě Zlínského kraje

Slavnostní předání titulů se odehrává na půdě Slováckého muzea, jež vykonává funkci Centra péče o tradiční lidovou kulturu Zlínského kraje a v jejích povinnostech je mimo jiné zpracování podkladů nominací osobností nejen na udělení titulu Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje, ale také ministerského titulu Nositel tradice lidových řemeselCeny Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby udělované městem Uherské Hradiště.

V letošním roce se sešla odborná komise pro kvalifikované posuzování nominací 17. června 2013 a zabývala se posouzením šesti nominovaných tvůrců, kterými byli:

  • Josef Fryzelka, Vlachovice - výroba bednářských výrobků
  • Ludmila Kalivodová, Vizovice - vizovické pečivo
  • Taťána Malinová, Uherské Hradiště - kraslice zdobené slámou
  • Zdenek Matyáš, Valašské Klobouky - dřevořezba
  • Božena Vráželová, Nový Hrozenkov - štípané holubičky
  • Stanislava Žabková, Vizovice - vizovické pečivo

Na základě doporučení odborné komise rada Zlínského kraje schválila na svém jednání udělení titulu za rok 2013 třem osobnostem, které jej přejaly z rukou hejtmana Zlínského kraje MVDr. Stanislava Mišáka na slavnostním večeru 19. září 2013 v Památníku Velké Moravy ve Starém Městě.

Mistry tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje za rok 2013 se staly:

  • Ludmila Kalivodová, Vizovice
    v oboru drobné zvykoslovné předměty, práce z těsta - vizovické pečivo
  • Božena Vráželová, Nový Hrozenkov
    v oboru práce se  dřevem, řezbářství - štípané holubičky
  • Stanislava Žabková, Vizovice
    v oboru drobné zvykoslovné předměty, práce z těsta - vizovické pečivo

Ludmila Kalivodová
Drobné zvykoslovné předměty, práce z těsta - vizovické pečivo

Vizovice

Ludmila Kalivodová vyrábí vizovické pečivo od založení oblastního závodu v Uherském Hradišti v roce 1957. Po ukončení jeho činnosti pracovala pro Ústředí lidové umělecké výroby. Poté si zřídila živnostenský list, který má dodnes a pečivo vyváží především do Prahy.

V roce 1975 byla jmenována Mistrem lidové umělecké výroby, jehož ocenění si váží dodnes. Technologii výroby vizovického pečiva je v jejich rodě předávána, ona sama se ji naučila od tchýně, Marie Kalivodové (narozená 1903), která rovněž získala prostřednictvím ÚLUV titul Mistr Ústředí lidové umělecké výroby.

Pro vizovické pečivo je typické tvarování vycházející z volné ruky. Těsto bylo zaděláváno z nejméně kvalitní mouky, která v domácnosti zbyla a která obsahovala nejvíce lepku. Po smísení s vodou se muselo těsto dobře propracovat a nechat v chladu uležet, aby bylo tvárné. Výroba není náročná, jako materiál sloužila hladká mouka, voda a vejce na potření vytvarovaného těsta. Jako pomůcky sloužily válecí deska, váleček na těsto, nožík, nůžky, štěteček, houbička s miskou, peroutka, různá semínka, např. koukolu, řepky olejné, pepř, pinzeta, na pokrytí před oschnutím těsta mikroténový sáček.

Hlavními motivy byly zoomorfní figurky. Okruh druhů zvířátek vybírali lidé ze svých zkušenostní z přírody. Většinu námětů znali z lesa, luk, rybníků, polí a dvorů kolem hospodářství. Pomocí volného pečení se nejvíce vyskytovaly symboly zvěrokruhu, druhy živočichů vodního prostředí - ryby, raci, mloci, ještěrky, ptáci - holubičky, křepelky, tetřevi a další zvířectvo - husy, kačenky, kočka s myší, beránek a ovečky, koza, kůň, ježci, kohouti, slepičky a kuřátka či veverky, zajíc, liška, ježek, jelen, kozoroh. Mezi oblíbené patřily motivy lidských miniatur, např.: pán na koni, dragoun, voják, kominík, sedlák, panenka, miminko v peřince, ale také andělé, čerti, mikuláši, tři králové, postava Adama a Evy nebo mořské panny a hvězdice. Hojně rozšířené byly naivně pojaté symboly vesmírných těles (různé podoby sluncí a měsíců), biblické motivy (např. strom poznání), různé symboly věnců, košíčků.

V dovednosti zhotovování vizovického pečiva pokračují obě dcery Ludmily Kalivodové, Elen Macháčková a Jana Navrátilová. Své výrobky předvádějí na různých akcích a obě jsou nositelkami titulu Pracovnice Ústředí lidové umělecké výroby.

Ludmila Kalivodová se pravidelně účastní akcí v místní škole, kde předvádí dětem výrobu jednotlivých zoomorfních tvarů, které si pak mohou z připraveného těsta samy vyzkoušet. Před třiceti lety se ve Vizovicích zabývalo výrobou vizovického pečiva kolem 25 tvůrců. Dnes je jich jen pět, z nichž většinu zastávají rodinní příslušníci Ludmily Kalivodové.

Během zaměstnání v Ústředí lidové umělecké výroby Ludmila Kalivodová absolvovala několik mezinárodních turistických výstav (i burz) v zahraničí, např. ve Varšavě, Štětíně, Sofii nebo v Berlíně. V rámci bývalého Československa se zúčastnila výstavy Tvořivé ruce v Paláci u Hybernů v Praze, techniku výroby vizovického pečiva předváděla v rámci programů v někdejším obchodní síti Kotva, Krýsné jizbě nebo v bratislavské Krásné izbě.

Zúčastňovala se různých soutěží v lidové tvořivosti pořádaných Ústředím lidové umělecké výroby. Obdržela několik čestných uznání a obsazovala přední místa v tvořivých soutěžích.

Dnes je zvána na nejrůznější akce, ve Vizovicích se pravidelně účastní programů ve škole, kde dětem předvádí výrobu rozmanitých tvarů vizovického pečiva. Se svými výrobky navštěvuje jarmarky na Valašsku, Slovácku či Hané.

Božena Vráželová
Drobné zvykoslovné předměty - štípaná dřevěná holubička
Nový Hrozenkov

Božena Vráželová vystudovala Střední zemědělskotechnickou školu v Rožnově pod Radhoštěm, v zemědělství však nepracovala dlouho. Již od roku 1965 se věnuje řezbářství, ke kterému ji přivedl její otec, Josef Michalčák, Mistr uměleckého řezbářství (titul obdržel v roce 1973). Ten ji naučil kromě štípaných holubiček i výrobu dalších figurek ze dřeva. Zpočátku zhotovovala pro družstvo Lipta v Liptále dřevěná zvířátka a domečky, později ji zapojil do spolupráce na výrobě čelních stěn kukačkových hodin pro družstvo Zlatník v Opavě.

Oba spolupracovali s prof. Karlem Langrem. Podle jeho návrhů dřevěných valašských figurek vyráběli především pávy a kohouty. Pan Michalčák se dále věnoval řezbářským pracím a holubička se stala doménou paní Vráželové. Dodávala je Valašskému muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a v minulosti také Ústředí lidové umělecké výroby v Uherském Hradišti. V roce 1981 získala cenu za nejlepší výrobek lidové umělecké výroby ve své kategorii a titul Pracovník lidové umělecké výroby. Od roku 1999 zhotovuje také holubičky z jednoho kusu dřeva.

Božena Vráželová předává své umění a zkušenosti ve výrobě štípaných holubiček svým dcerám, spolupracuje i v současné době s Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde předvádí své umění také široké veřejnosti. Od poloviny osmdesátých let 20. století je pravidelnou lektorkou specializovaných interaktivních vánočních programů ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti, při nichž svou práci nejen předvádí, ale také názorně vyučuje. Výrobu holubiček prezentuje převážně ve Valašském muzeu v přírodě, ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti, ale také na lokálních akcích Informačních center obcí, které se zaměřují na prezentaci tradiční lidové výroby.

Stanislava Žabková
Drobné zvykoslovné předměty, práce z těsta - vizovické pečivo

Vizovice

Stanislava Žabková byla od malička maminkou, zaměstnanou v módním salonu Podolská, vedena k ručním pracím. Od útlého věku tak ovládala pletení, háčkování, vyšívání a šití. Absolvovala Sociálně právní školu v Praze a Knihovnickou školu v Brně. Sňatek ji zavedl do Vizovic, kam se natrvalo přestěhovala a více než dvacet pět let pracovala jako vedoucí tamní Městské knihovny.

Z její činnosti vyplývala řada osvětově zaměřených aktivit, po celý svůj život se podílela na pořádání a organizování většiny kulturních akcí města Vizovice, městského kulturního střediska, Kruhu přátel hudby a dodnes je aktivní ve vizovickém Klubu důchodců. Vždy ji zajímala tvořivá rukodělná činnost místních obyvatel, se kterými se každodenně stýkala a od nichž se naučila např. zdobení kraslic, pečení a zdobení perníčků, drátování a hotovení vizovického pečiva. Poslední jmenovaný sortiment ji zaujal nejvíce pro svou nejtypičtější vazbu přímo na město Vizovice a také pro svou originalitu. Proto se rozhodla zmapovat dostupné prameny, zabývající se touto starobylou technologií, které postupně doplňovala rozhovory s pamětníky a žijícími tvůrci.

Po odchodu do penze v roce 1989 se rozhodla zdokonalit svou práci u neprestižnějších lidových tvůrkyň Vizovicka. Od roku 1990 začala pravidelně pořádat besedy a přednášky spojené s předváděním výroby vizovického pečiva a později i společné či samostatné výstavy. Své zkušenosti a umění předává dalším. Vedla vyučovací hodiny a výukové kurzy v Domě dětí a mládeže ve Vizovicích, ve Slavičíně, v Integrované střední škole Vizovice, v Domě kultury Sazovice, v ZŠ Otrokovice či v Dubnici nad Váhom i ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti.

Udržování tradice vizovického pečiva a jeho rozvíjení včetně čistoty tvarosloví, jeho propagaci v regionu, ale i mimo něj, považuje Stanislava Žabková za svůj nejdůležitější cíl.



Zpět
Vaříme v Muzeu! "Jezte dýně, nejen o halloweeně!"
Vaříme v muzeu! "Omáčky a knedlíky, pro všechny je…
Vaříme v muzeu! "Po mazanci a jidáši, na Velkú noc…