Ve Slováckém muzeu voní výstava dřevem

4. října 2006 - autor: kraj Zlínský

Řezbář František Gajda ze Strážnice, tak je nazvaná výstava, přibližující průřez celoživotním dílem mistra Gajdy, která bude ve čtvrtek 5. října 2006 slavnostně zahájena v hlavní budově Slováckého muzea ve Smetanových sadech. Mistr Gajda si získal přízeň profesionálních umělců, muzejníků, etnografů, kulturních pracovníků a zájemců z řad široké veřejnosti v druhé polovině 20. století a především po roce 1989, kdy si mistr otevřel vlastní firmu Řezbářství Gajda, jsou u Gajdů dveře stále dokořán. Řezbáři, mladí začínající tvůrci přicházejí pro radu, povzbuzení, inspiraci, poučení i moudrosti, kterými František Gajda oplývá, odborníci a kulturní pracovníci přebírají výběr z mistrova díla z výstavy do výstavy a ostastní si přicházejí objednat nebo odvést reprezentanty jeho tvorby do vlastních sbírek. Rody Františka Gajdy z matčiny i otcovy strany pocházejí z rodné Strážnice, kde se František 10. března 1935 narodil. Jako správný kluk se už v dětství pohyboval kolem svého otce, který se zabýval kamnářským řemeslem a navíc dokonale ovládal práci se dřevem. Kromě odřezků, z nichž se malý František snažil vyřezávat své první řezbářské pokusy, byla v otcově dílně k dispozici kamnářská hlína, kterou František od dětství využíval pro modelování figurálních kompozic. Zdokonaloval tak svůj pozorovací talent a prostorové cítění, potřebné při koncipování a ztvárňování sochařských námětů. Jako školák vytvořil František v letech 1945-1949 svoji řezbářskou prvotinu, nejstarší betlém, nazvaný podle doby svého vzniku Školácký. Na své řezbářské začátky mistr vzpomíná: „První betlém sem vyřezal jako skaut, mezi desátým a třináctým rokem. Vrátil sem se k němu až po půlstoletí, kdy mě poprosily mé děti, abych jej doplnil. Zjistili totiž, že tam chybějí tři králové. A tehdy, v roce 1973, mě řezbařina tak zavoněla, že sem mosel všecko ostatní opustit a věnovat se enom této bohulibé práci. Ale až po roku 1989 se věnuju výhradně řezbářství. Na začátku padesátých let se vyučil instalatérem, pracoval jako údržbář a zámečník v podniku Šohaj ve Strážnici, od roku 1960 doplňoval své vzdělání večerním studiem na střední průmyslové škole strojnické v Brně. V letech 1961-65 byl zaměstnán jako mistr dílenského vyučování zemědělské školy ve Strážnici, poté až do důchodového věku pracoval jako technický kontrolor v závodě Stavebního strojírenství. František Gajda jako vynikající strojař a řezbář si dokáže své nástroje zhotovit sám, díky své původní profesi ví, jaké materiály použít, jak se o vlastní nářadí postarat a jak nástroje nabrousit. V této souvilosti nelze opomenout řadu technických vylepšení Františka Gajdy, z nichž se rád pochlubí oboustrannou sekerkou – kopačkou. Má tak k dispozici dva nástroje na jedné rukojeti, jejichž polohu mění pootočením v ruce. Na povrchu jeho figur lze sledovat specifickou stopu dláta ve tvaru V, které je kombinací dvou plochých a jednoho oblého dláta, s nímž Gajda mistrovsky pracuje. V žádném světovém katalogu nenajdete tento typ dlát, mohl bych si jich nechat patentovat. Právě tato motyčka vytváří na povrchu figurky světelnou mozaiku drobných ohraničených plošek, které dál nezahlazuju a postavu na povrchu neupravuju. Někdy postavy namořím, ale nikdy nebarvím. A to je můj rukopis, to je nejcharakterističtější pro moje postavičky, vysvětluje Gajda. Mistr Gajda se soustřeďuje především na figurální tvorbu, kterou můžeme veřejně obdivovat nejvíce v období Vánoc. Řezané betlémy, dřevěné plastiky, krucifixy, postavy světců a řada světských postav, obyčejných lidí, promlouvají skromností, prostotou a vdechnutým životem, jenž vychází z prožitků pokorné rodiny Gajdů. Gajdovy postavy prožívají každá jedinečný vlastní příběh, který František Gajda dokáže vymyslet, umělecky ztvárnit a přenést na diváky tak, že jejich příběhům každý bez omezení věku porozumí. Figurální dřevořezba Františka Gajdy je odrazem hlubokého vztahu k domovu, k rodné Strážnici