Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy je expozicí lidového stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka. Skanzen je rozčleněn do areálů představujících veřejnosti Moravské Kopanice, luhačovické Zálesí, Horňácko, technické vodní stavby, vinohradnický areál a areál lučního hospodářství. Celkem je zde umístěno 64 objektů v terénu, který byl uměle modelován navážkami a vysazen zelení tak, aby odpovídal původnímu prostředí. Expozice situované do vybraných objektů seznamují návštěvníka se způsobem života a bydlení lidu, jak v horských oblastech Slovácka, tak v úrodné části Pomoraví. Muzeum provozuje Národní ústav lidové kultury.

Národní ústav lidové kultury připravuje každoročně v areálu Muzea vesnice jihovýchodní Moravy – strážnickém skanzenu výchovně vzdělávací program zaměřený na ukázky rukodělné výroby, řemesel, prací a činností spojených s tradičním hospodářstvím, prací v domácnosti a na usedlostech, doplněný o prodej. Letošní Abeceda řemesel je zaměřena na zpracování kůže, dřeva a některé textilní techniky. V rámci programu tedy bude předvedeno např. zdobení kůže vybíjením, šití koňských postrojů, oprava a hotovení obuvi. Řemesla spojená se zpracováním dřeva budou zastupovat řezbář, kolář, tesař a bednář. Dále budou připraveny expozice, seznamující děti s výrobou a zpracováním textilního vlákna (pěstování a zpracování lnu, předení, tkaní…) a včelařstvím (chov včel, výroba, zpracování a využití medu a vosku). Všechny předváděné činnosti budou doprovázeny odpovídajícím výkladem. Řemesla budou předváděna výrobci, naší snahou je však děti maximálně zapojit a umožnit jim přímou zkušenost a kontakt s výrobní činností a materiálem. Připraveno tedy bude několik stanovišť, kde si budou děti moci některé méně náročné techniky vyzkoušet, popř. si nějakou drobnost sami vyrobit. Je určen pro děti 1.- 7. tříd.

Soubor lidových staveb Vysočina je jediné muzeum v přírodě v Pardubickém kraji a východních Čechách vůbec. Expoziční celky se nacházejí v osadě Veselý Kopec obce Vysočina, v osadě Svobodné Hamry a v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku.

Soubor lidové architektury Zubrnice se řadí k nejmladším a stále se rozšiřujícím skanzenům v České republice. Široké veřejnosti byl zpřístupněn roku 1987 a od roku 1997 je pod správou Památkového úřadu. Základem areálu je stará historická vesnice ležící v klínu kopců Českého středohoří. Návštěvníkům se zde nabízí pestrý soubor roubených, hrázděných i zděných staveb včetně interiérových  expozic přibližujících život, práci a kulturu původního, převážně německého obyvatelstva.

Expozice lidové architektury v Chanovicích je součástí Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, budovaná od devadesátých let 20. století pracovníky muzea a dobrovolníky z muzejního spolku  Vlastivědná společnost REGIO v Klatovech. Hlavním posláním skanzenu je záchrana ohrožených staveb lidové architektury v jihozápadních Čechách, jejich uchování a následná prezentace široké veřejnosti. V roce 2002 byl zpřístupněn interiér prvního objektu a v  současnosti se zájemcům prozatím nabízí na deset památek přístupných pro exteriérovou prohlídku.

Národopisné muzeum Slánska ve Třebízi je pobočkou Vlastivědného muzea v Slaném. Svou pozornost obrací k lidové kultuře západní části středních Čech, oblasti Slánska. Součástí muzea se nestaly objekty, které byly zachráněny transferem, ale památky nalézající se na svém původním místě. K muzejním účelům slouží pouze některé stavby, jiné jsou doposud obývány. Expozice ve vybraných objektech seznamují návštěvníky se způsobem života a bydlení zdejšího obyvatelstva v dobách minulých. V roce 1995 byl střed obce prohlášen za památkovou rezervaci.

Soubor lidových staveb v Topolné spravuje Slovácké muzeum v Uherském Hradišti  a jeho součástí jsou především dvě památkově chráněné selské usedlosti s č.p.90 a 93. Návštěvníci zde mohou zhlédnout expozici lidového bydlení, kovářství či rybářství. Komplex budov je doplněn o drobnější hospodářské objekty jako např.  sušírnu ovoce, studnu, udírnu, polní kříž apod.

Dlaskův statek je jedním z nejtypičtějších příkladů patrových roubených staveb pojizerského typu. Původem svobodnická usedlost postavená v roce 1716 a později několikrát přestavovaná je dnes součástí Muzea Českého ráje v Turnově. V  interiérech lze zhlédnout expozice vesnického obydlí, zemědělského a řemeslnického nářadí, zpestřením je prezentace historie mlýnů a mlynářství z oblasti Pojizeří.

Podorlický skanzen je v Královéhradeckém kraji ojedinělým příkladem,  kdy se zřízení a provozování tohoto typu muzejní expozice chopil soukromý subjekt. Jeho cílem není jen záchrana ohrožených památek lidové architektury regionu Královéhradecka, podhůří Orlických hor a Podkrkonoší, ale i snaha seznámit širokou veřejnost s tradičním způsobem života, hospodářstvím a řemesly Podorlicka. Slavnostní zahájení prací bylo započato roku 2002. Výstavba pokračuje i v současnosti s tím, že návštěvníkům je umožněn přístup na vybrané objekty.

Buškův hamr je funkční technickou památkou původem z 18. století, nalézající se necelé 2 km jihozápadně od Trhových Svinů. Současnou podobu získal po celkové rekonstrukci v letech 1992 –1995. Návštěvníci mají  tak dnes ojedinělou příležitost vidět zařízení v provozu. Součástí expozice je  unikátní sbírka kovářského nářadí a kolekce lidového nábytku z Doudlebska s ukázkami keramiky, podmaleb na skle a dobového zařízení z přelomu 18. a 19. století.

Větrný mlýn v Kuželově je jedním z mála dochovaných zděných větrných mlýnů tzv. holandského typu. Počátek jeho historie údajně spadá do roku 1842. Ve čtyřicátých letech dvacátého století přešel pod správu Technického muzea v Brně, které provedlo jeho rekonstrukci a uvedlo ho funkčního stavu ovšem jako muzejní exponát. V přilehlých hospodářských a obytných budovách je nainstalovaná expozice horňáckého bydlení a zemědělského nářadí dokumentující tradiční zemědělské výrobní postupy.

Počátky muzea sahají až k šedesátým létům 19. století, ale teprve od roku 1968 se instituce specializuje na národopis oblasti horního Pojizeří. Roku 1998 se muzeum rozdělilo a národopisné sbírky se přestěhovaly do upraveného roubeného domu Běliště z roku 1807. Vedle exponátů dokumentujících historickou minulost regionu, zde návštěvníci mohou obdivovat expozici školní třídy, pekařství a perníkářství, lidový nábytek či dřevěné vyřezávané betlémy.

Usedlost čp.22, tzv. Hamouzův statek je ukázkou souboru staveb lidové architektury, dochovaných na svém původním místě a ve stavu bez výraznějších stavebních úprav. Objekt byl veřejnosti poprvé zpřístupněn roku 1995 a svým návštěvníkům nabízí expozici s ukázkami dobového bydlení, pečení chleba, lidových řemesel a denních zvyklostí, jež jako celek poskytuje představu o každodenním životě selské usedlosti především v 19. století.

Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jednou z poboček Regionálního muzea v Kolíně. Vzniklo v roce 1972 původně jako regionální záchranné muzeum v přírodě, neboť jeho první stavby byly přeneseny ze zátopové oblasti při stavbě vodního díla na řece Želivce. Během času se však koncepce změnila a v současné době je odlišná od jiných, většinou regionálních muzeích v přírodě. V jeho areálu dnes najdeme stavby lidové architektury z území celých Čech, reprezentující v originálech, rekonstrukcích či kopiích základní regionální typy lidového stavitelství. Od roku 1995 muzeum nabízí široké veřejnosti pořady, v nichž se snaží přiblížit tradiční lidové zvyky a obyčeje. V roce 1996 byl celý areál vyhlášen kulturní památkou České republiky.

Vesnice Holašovice, ležící nedaleko Českých Budějovic není sice muzejní expozicí v pravém smyslu, je však prvním a zatím jediným naším souborem lidové architektury zapsaným do prestižního Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a  do jisté míry supluje chybějící muzeum v přírodě v etnograficky bohatém regionu jižních Čech. Holašovice reprezentují mimořádně celistvě dochované historické jádro vesnice s pravidelným středověkým založením, s početným souborem zděných vesnických staveb. Je tak jedním z nejlépe zachovaných a nejpůsobivějších dokladů jedinečné jihočeské architektury druhé poloviny 19. století. V období 1840 - 1880 byla totiž průčelí všech statků upravena ve stylu tzv. selského baroka.

Část obce Příkazy ležící nedaleko Olomouce je vyhlášenou památkovou rezervací. Soubor dochovaných usedlostí s žudrem a přilehlých stodol tvoří od roku 1994 areál „Hanáckého skanzenu“. Základem je Kameníčkův grunt a 4 špaletové stodoly v zahradách navazujících na vstupní objekt. V obytné části je instalována řada expozic věnovaná lidovým řemeslům a tradičním podobám domácích prací (praní a žehlení), zatímco převážná část expozice umístěné ve špaletových stodolách je využita k instalaci nejrůznějších zemědělských strojů a nářadí.

Karlovské muzeum je situováno ve dvou budovách památkově chráněného objektu bývalého kupeckého domu z počátku 19. století. Jsou zde instalovány expozice poskytující obraz života lidí v této části Valašska. Základem národopisné sbírky je zemědělské a salašnické nářadí, postupy zpracování lnu, vlny a výroby ovčího sýra. Lidové umění zde zastupují soubory řezbářských prací. Samotná expozice pak dokládá historii výroby lisovaného a foukaného skla ve zdejších sklárnách. 

Muzeum vesnických staveb středního Povltaví bylo založeno roku 1998 jako regionální záchranné muzeum v přírodě, jehož zřizovatelem se stalo Okresní muzeum v Příbrami – Hornické muzeum. V přírodním areálu se nachází zemědělské usedlosti, chalupnická a domkářská stavení, hospodářské stavby, technické stavby na vodním pohon a drobné sakrální stavby, jež z valné většiny pocházejí z 18. až počátku 20. století. V současné době je k vidění celkem devět staveb, z nichž pět je zpřístupněno veřejnosti formou interiérové nebo specializované expozice či sezónní výstavy.

Skanzen se nachází v obci Doubrava, správně spadající pod obec Lipová. Doubrava byla roku 1995 prohlášena za vesnickou památkovou rezervaci. Muzeum lidové architektury v přírodě tvoří soubor charakteristických staveb chebské lidové architektury s nejstarší kompletně dochovanou usedlostí typu chebského hrázděného statku z roku 1751. Interiéry jednotlivých objektů jsou vybaveny ukázkami zemědělského nářadí, nástrojů a nábytku pocházejících z 18. až 20. století.