Je instituce, jejíž základním úkolem je sbírkotvorná činnost. Spravuje sbírkové fondy v oblastech prehistorie, historie a současnosti. V oblasti společenských věd a přírodovědných oborů svou odbornou prací pokrývá nejen střední Moravu, ale i širší území s přesahy do zahraničí. Národopisný fond, jehož základní část tvoří sběry národopisného oddělení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci z  80. let 19. století, je druhým nejvýznamnějším fondem svého druhu na Moravě. Vlastivědné muzeum v Olomouci je jedním ze 14 pověřených krajských pracovišť zainteresovaných na projektu Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v ČR.

Je jedním ze čtyř krajských muzeí Moravskoslezského kraje a zároveň jedním ze 14 hlavních krajských pověřených pracovišť spolupracujících na úkolech, vyplývajících z dokumentu Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice, přijaté vládou ČR roku 2003. Hlavním posláním muzea je vytvářet, ošetřovat, ochraňovat, odborně spravovat a na vědecké úrovni zpracovávat jeho sbírkový materiál. Jeho odborní pracovníci spravují sbírkové fondy z oblasti společenských věd a přírodovědných oborů se zvláštním zřetelem na českou část Těšínského Slezska. U zrodu sbírky Muzea Těšínska stál jeho zakladatel Ladislav Báča.

 Svým stářím, šíří svého sbírkového materiálu i kvalitou odborných výstupů náleží k významným muzejním institucím v České republice. Z původně malého kulturního zařízení se postupem času stala vysoce odborná instituce zaměřená na etnografii, archeologii, výtvarné umění a historii národopisné oblasti Slovácka. Muzeum se vedle práce sbírkotvorné a z ní vyplývající činnosti vědecko-výzkumné a metodické věnuje také práci kulturně výchovné. V roce 2004 se muzeum stalo Centrem péče o tradiční lidovou kulturu Zlínského kraje, což vyplývá z plnění jednoho z hlavních úkolů Identifikace a dokumentace projevů tradiční lidové kultury vládního usnesení č. 571 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu. Slovácké muzeum je garantem tohoto úkolu ve Zlínském kraji.

Muzeum v Novém Jičíně je odborným pracovištěm muzejních prací. K základním činnostem instituce náleží plánovitý sběr, determinace a ochrana muzejních předmětů z oblasti národopisu, geologie, paleontologie, botaniky, historie a výtvarného umění. Mimo jiné spravuje několik kulturních objektů, pořádá výstavy a nejrůznější kulturní akce pro širokou veřejnost (pravidelně pořádá Velikonoční a Vánoční jarmark). Instituce je jedním ze 14 krajských pověřených odborných pracovišť, jež se podílejí na realizaci projektů vyplývajících z vládního usnesení č. 571.

Masarykovo muzeum v Hodoníně je regionálním odborným pracovištěm pověřeným za  Jihomoravský kraj spolupracovat na plnění programu vycházejícího z vládního usnesení č. 571 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu. Hlavním posláním instituce je výzkum a dokumentace života obyvatel moravsko-slovenského pomezí. Odborní pracovníci spravují kromě etnografické sbírky také audiovizuální a fotografický fond. Muzeum sídlí v barokním zámečku, v něm je umístěna stálá expozice o životě a díle nejslavnějšího hodonínského rodáka T. G. Masaryka s názvem ,,T. G. Masaryk a rodný kraj“. Kromě ní jsou pro návštěvníky připravovány krátkodobé výstavy ve výstavních síních na zámečku a v budově na Národní třídě.

Muzeum Vysočiny Třebíč je regionální odbornou institucí, jež byla pověřena za kraj Vysočina spolupracovat na některých úkolech projektu Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu. K jeho základním povinnostem patří dokumentace přírodních a historických poměrů na jihozápadní Moravě. S výsledky této činnosti  seznamují návštěvníky jak stále expozice, tak krátkodobé výstavy. Dokumentují přírodu regionu - Minerály a horniny, Chráněná území Třebíčska a zvláště unikátní expozice Moravské vltavíny. Jeho etnografická sbírka obsahuje muzejní exponáty především z oblasti vývoje řemesel a lidového umění Podhorácka.

Muzeum je jedním z největších regionálních vlastivědných muzeí ve východních Čechách a zároveň odborným pracovištěm pověřeným za  Královehradecký kraj spolupracovat na vybraných projektech plynoucích z vládního usnesení č. 571 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu. Muzeum je institucí muzejních činností: shromažďuje, eviduje, odborně zpracovává a zpřístupňuje historické, archeologické a přírodovědné sbírkové fondy. Vedle této základní pracovní náplně muzeum organizuje odborné konference, pořádá výstavy a další kulturní akce.

Instituce se začala utvářet na konci 60. let 20. století. Je největším skanzenem v České republice a jedinou rozsáhlejší expozicí lidového stavitelství v přírodě na území východních Čech. Od jiných muzeí v přírodě se liší tím, že jednotlivé objekty se nacházejí v několika osadách obce Vysočina a ve městě Hlinsku. První expozice byly zpřístupněny v roce 1972. Na Veselém Kopci se koná celoročně řada akcí, přibližujících způsob života, práci a zvyky drobných rolníků. Soubor lidových staveb Vysočina v současné době zahrnuje tyto objekty: Veselý Kopec, Betlém v Hlinsku (soubor převážně roubených domků městské části Betlém), vodní kovací hamr ve Svobodných Hamrech a řemeslné dílny v obci Možděnice. Cílem expozice je ukázat způsob života a práce venkovského lidu od počátku 19. století do 50. let 20. století.

Muzeum se již od roku 1886 zabývá sběrem dokladů o historii města i širšího okolí a jeho dokumentací. Instituce vlastní bohatý sbírkový materiál v oblasti archeologie, etnologie, mineralogie, historie, výtvarného umění a archiválií. Od jiných regionálních vlastivědných muzeí se liší svou specializací na sběr, dokumentaci, ošetření, ochranu a vědecké zpracování drahých kamenů. Muzeum bylo za Liberecký kraj pověřeno spolupracovat na některých projektech vyplývajících z vládního usnesení č. 571 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu.

Specializuje se na archeologii a přírodu severozápadních Čech, historii nejstarších lázní Čech, výrobu keramiky, porcelánu a skla v regionu. Muzeum bylo pověřeno za Ústecký kraj spolupracovat na některých úkolech vyplývajících z vládního usnesení č. 571 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu. Základním posláním instituce je muzejní činnost: shromažďovat, evidovat, odborně zpracovávat a zpřístupňovat sbírkové fondy. Vedle této základní pracovní náplně muzeum pořádá výstavy a další kulturní akce.

Vzniklo s účinností k 1.1.2007 sloučením tří příspěvkových organizací zřízených Karlovarským krajem – Krajského muzea Karlovy Vary, Krajského muzea Cheb a Krajského muzea Sokolov, se sídlem v Chebu. Muzeum se svým bohatým sbírkovým materiálem, rozsáhlou vědecko-výzkumnou a kulturně-společenskou činnosti řadí k předním muzejním zařízením v České republice. Krajské muzeum Cheb se stalo ještě před výše zmíněným sloučením pověřeným odborným pracovištěm za Karlovarský kraj, jenž se podílí na vybraných projektech plynoucích z vládního usnesení č. 572 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu.

Jeho historie sahá až do třetí třetiny 19. století, konkrétně do roku 1982. Základem sbírek se stala rozsáhlá kolekce starožitností a kuriozit Františka Junga z Klatov, jež zahrnovala především četné rukopisy, knihy, obrazy, sochy, zbraně, textilie či keramiku se vztahem ke Klatovům nebo jeho okolí. Z počátku převažující činnost sbírkotvorná se postupem času rozšířila o činnost badatelskou, přednáškovou a kulturně-společenskou. Muzeum je pověřeným odborným pracovištěm za Plzeňský kraj spolupracovat na některých úkolech vyplývajících z vládního usnesení č. 572 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu.

Řadí se mezi jedno z nejstarších regionálních muzeí v České republice. Jeho vznik se datuje do roku 1877. Na počátku dvacátého století muzejní sbírky čítaly více jak sto tisíc položek, zatímco dnešní sbírkové fondy obsahují přes 750.000 exponátů. Jejich význam spočívá především v ucelených a systematicky budovaných sbírkových souborech botanických, geologických, entomologických, mykologických, zoologických, archeologických, etnografických, numismatických, historických, uměleckoprůmyslových, sbírkách divadelní a hudební historie, rukopisů, prvotisků, starých tisků, obrazů, grafiky, fotografií a snímků. Instituce rozvíjí svou odbornou činnost celkem v sedmi objektech. Jihočeské muzeum je jedním ze 14 krajských pověřených odborných pracovišť spolupracující na úkolech, vyplývajících z dokumentu Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice, přijaté vládou ČR roku 2003.

Svou společenskovědní profilací náleží k muzeím výrazně se orientující na obory etnografie, historie a archeologie v rámci práce v regionu. Například archeologická sbírka se řadí k nejhodnotnějším kolekcím svého druhu v Čechách. Nejcennější etnografický sbírkový soubor představuje Muzeum lidových staveb a jeho jednotlivé objekty. V současnosti je instituce tvořena pobočkami Podlipanského muzea v Českém Brodě, Muzea Kouřimska v Kouřimi a Muzea lidových staveb v Kouřimi. 

Se sídlem v Kroměříži je kulturně-historickou institucí muzejního typu, svou sbírkotvornou a vědecko-výzkumnou činností orientovanou především na obory historie, archeologie a výtvarného umění v rámci práce v regionu. Muzeum Kroměřížska mimo jiné spravuje areál památek lidového stavitelství východní Hané v Rymicích u Holešova, větrný mlýn ve Velkých Těšanech a zámek v Chropyni, v jehož areálu se instalují sezónní výstavy převážně etnografického zaměření. Každý lichý rok zámek ožívá také Hanáckými slavnostmi zaměřenými na prezentaci folklorních tradic regionu.

Vzniklo roku 1885 a jako instituce se společenskovědní profilací v něm převažují sbírky historické, archeologické a národopisné. Stálé expozice prezentují historii města a jeho okolí. Národopisnou část expozice tvoří interiér selské světnice a vzácná kolekce měšťanského nábytku a kachlových kamen. Muzeum připravuje pro své návštěvníky také krátkodobé výstavy zaměřené převážně na výtvarné umění a výstavy tématické.

Je jediným muzeem v České republice specializovaným na historii textilní výroby. Od konce sedmdesátých let 20. století sídlí v prostorách bývalého kláštera voršilek u Panny Marie a sv. Josefa v České Skalici. Expozice muzea je orientovaná na vývoj textilní výroby u nás i v zahraničí, historií textilního tisku i pomocných technologií v textilních manufakturách a továrnách a bavlnářství ve východních Čechách.

Historie švábenického muzea se začala psát teprve nedávno. V prostorách staré školy se pro veřejnost slavnostně otevřelo teprve v roce 1997. Tím se naplnilo dlouholeté úsilí zdejších obyvatel vytvořit místo, jenž by důstojně reprezentovalo a připomínalo historii obce a jejich obyvatel, kteří zde žili a tím psali historii obce Švábenice. Velkou zásluhu na realizaci myšlenky měl švábenický rodák František Hladký, který položil základy tohoto muzea. Postupně nashromáždil řadu dokumentů, fotografií a samotných exponátů od místních občanů, kteří věnovali k těmto účelům různé řemeslnické nářadí a vybavení domácností potřebných k běžnému životu na venkově. V dnešní době je muzeum tvořeno v desíti místnostech a jeho sbírkový fond se od dob jeho založení téměř zdvojnásobil.

Malé rodinné muzeum lidových krojů je díky své kompletní sbírce kunovského kroje – jednoho z krojových mikroregionů Slovácka - unikátem svého druhu. Ukazuje historický vývoj kunovského kroje od sedmnáctého století až po dnešní dobu. V prosklených vitrínách je do krojů oblečeno dvaadvacet figurín dospělých osob v životní velikosti spolu s pěti dětskými postavami. Samotnými exponáty jsou sýrce, dožínkové věnce, hodové práva a spousta dalších předmětů, které v dřívějších dobách byly součástí vybavení každé domácnosti. Muzeum založil Štěpán Potomák při příležitosti jedenáctistého výročí příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu.

Muzeum se věnuje sběru a systematickému vytváření sbírkových fondů, jejich evidencí, práci v terénu a v neposlední řadě z ní vyplývající činnosti vědecko-výzkumné a metodické. Instituce je úzce profilovaná na obory archeologii, historii a botaniku. Část muzejních exponátům je návštěvníkům zpřístupněna na výstavách a ve stálých expozicích na zámku – expozice vinařství, uměleckého řemesla od baroka po empír, v židovské synagoze - stálá výstava o židovském osídlení města, dále pak v Dolních Věstonicích - archeologická expozice Věk lovců mamutů a v Divákách - expozice bratří Mrštíků.

Vznik muzea se datuje do roku 1880, kdy byl v Pardubicích založen Muzejní spolek. Roku 1920 získalo muzeum  pro své sbírky dostatečně velké a atraktivní umístění v areálu  pardubického zámku. Vedle rytířských sálů s hodnotnými nástěnnými malbami je zde v současné době zpřístupněno celkem šest stálých expozic nejhodnotnějších sbírek. Muzeum provozuje také poměrně čilou výstavní, přednáškovou i publikační činnost. Ročně vydává dva odborné periodické sborníky a další publikace. Svou vysoce odbornou vědecko-výzkumnou činností a bohatým sbírkovým materiálem obsahujícím na 800 tisíc kusů muzejních exponátů se řadí k dvaceti nejvýznamnějším muzejním institucím v České republice.

Vznik prvního muzea v Prostějově je spjat s Průmyslovou jednotou. Jeho založení se uskutečnilo roku 1887. O sedm let později však vzniklo nové Národopisné muzeum, jenž později nalezlo své sídlo v nových prostorách bývalé prostějovské radnice. V současnosti se muzeum pyšní čtyřmi stálými expozicemi Pravěk Prostějovska, Geologie a Paleontologie Prostějovska, expozicí věnovanou prostějovskému rodákovi básníkovi Jiřímu Wolkerovi a poslední s názvem Hodiny, hodinky - ze sbírek muzea. Kromě práce sbírkotvorné se instituce věnuje pořádání krátkodobých výstav. Mimo to spravuje v Kostelci na Hané stálou expozici věnovanou slezskému básníkovi Petru Bezručovi a Pamětní síň Josefa Mánesa v zámku v Čechách pod Kosířem.

Městské muzeum bylo ve Vyškově otevřeno teprve roku 1923, i když počátky zdejšího muzejnictví se datují již do 90. let 19. století. Za jeho vznikem stojí prof. Vojtěch Procházka. Jeho jednotlivé expozice představují návštěvníkům přírodu a historii Vyškovska, rozsáhlá národopisná expozice se zaměřuje na hmotnou a duchovní kulturu obyvatel regionu v 19. století. Instituce vlastní ve svém rozsahu ojedinělou sbírku lidové fajánse z Vyškovska. Dokumentuje vývoj tohoto druhu lidové keramiky od habánských počátků v 17. století přes první domácí výrobce z okolí Vyškova až po výrobky vyškovských džbánkařů z 18. až 20. století. V současnosti čítá sbírkový fond Muzea Vyškovska takřka 55.000 inventárních čísel.

Muzeum sídlící v budově uprostřed nejstaršího náměstíčka na okraji města v blízkosti veselského zámku, je pobočkou Masarykova muzea v Hodoníně. Kromě krátkodobých výstav představuje svým návštěvníkům stálou expozici s názvem „ Od Doubravy po Javořinu“, která je zaměřena na archeologii, historii a lidovou kulturu Veselska, Strážnicka a Horňácka.

Muzeum, založené roku 1894, je jedním z nejstarších moravských institucí muzejního typu. Spravuje rozsáhle sbírky, jež vynikají bohatostí a rozmanitostí sbírkového materiálu. Mimo to  pečuje o fond zdejšího rodáka Alfonse Muchy, Jakuba Svobody a dalších. Muzeum pořádá pravidelné výstavy, které se konají v galerii Památníku Alfonse Muchy na Palackého náměstí.

Založení muzea, jenž je dnes jednou z poboček Masarykova muzea v Hodoníně souvisí s počátky muzejní činnosti v prvních letech 20. století. Po několika stěhování nalezla nakonec instituce své sídlo v prostorách nejstarší budovy ve městě – památkově chráněném renesančním zámečku ze 16. století. Od roku 1904 až do dnešních dnů nashromáždilo několik generací muzejních pracovníků více než 40 000 sbírkových předmětů. V současné době lze v muzeu zhlédnout tří stálé expozice ,,Pravěk Kyjovska“, „Lidová kultura na Kyjovsku“ a „Příroda Kyjovska“ i řadu krátkodobých tematicky různorodých výstav.

Muzeum, založené roku 1929, sídlí v areálu středověkého cisterciáckého kláštera Porta coeli, proslaveného architektonickým skvostem – portálem klášterního kostela. Návštěvníkům jsou zpřístupněny prostory kostela, křížová chodba s rajskou zahradou a kapitulní síň. Samotné muzeum působí atmosférou klasického muzejního prostředí, v němž se konají jak krátkodobé výstavy, tak jsou zde k vidění paleontologická a mineralogická expozice, doplněné o expozici „Měšťanský obytný interiér z přelomu 19. a 20. století“ a „Dějiny a současnost kláštera Porta coeli“.

Muzeum, založené roku 1878, se řadí k nejstarším institucím muzejního typu na jižní Moravě. Svou výzkumnou i sbírkotvornou činností se zaměřuje na celé území jižní Moravy. Za dobu své dlouholeté práce v oboru se pracovníkům muzea podařilo nashromáždit  na 300.000 sbírkových předmětů z přírodovědných a společenskovědných oborů. Instituce se může pochlubit rovněž rozsáhlým fotoarchivem i knihovním fondem. Pod správu Jihomoravského muzea spadá také znojemský hrad, Rotunda sv. Kateřiny-Znojmo, znojemský minoritský klášter, zřícenina hradu Cornštejn, Pamítník Prokopa Diviše a Dům umění ve Znojmě.

První snahy o založení muzea, spjaté s iniciativou zlínské radnice, spadají do první poloviny dvacátých let 20. století. Od prvních pokusů do jeho faktického otevření uplynula však dlouhá doba. Městské muzeum bylo nakonec otevřeno až roku 1944 a roku 1958, po předešlých peripetiích s nalezením vhodného místa k uložení sbírek se jeho sídlem stal natrvalo zlínský zámek. Návštěvníci zde mohou obdivovat hned tři stálé expozice: Pamětní síň věnovanou osobnosti Františka Bartoše, Zlínské filmové studio od reklamy k tvorbě pro děti a hojně navštěvovanou expozici S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly.  Kromě  vědecko-výzkumné a sbírkotvorné činnosti zacílené na oblast Zlínska se instituce věnuje i práci kulturně výchovné. Pod správou Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně se nachází hrad Malenovice, Obuvnické muzeum ve Zlíně, Muzeum Luhačovického Zálesí a Národní kulturní památník Plošina.

Regionální muzeum je od roku 1952 umístěno v areálu bývalého cisterciáckého poutního místa 40 km severně od Plzně. Expozice Muzea a galerie severního Plzeňska jsou orientovány na vývoj historie tohoto regionu. K stálým expozicím patří Historický vývoj severního Plzeňska, Umělecká a užitková litina plaské železárny, Pamětní síň Marie Uchytilové a Kostel Zvěstování Panny Marie, jenž se mimo jiné řadí k nejvýznamnějším památkám barokní architektury u nás.

Muzeum, založené roku 1934, sídlí v budově bývalé šlapanické scholasterie. Stálá expozice „Pohledy do národopisných sbírek“ prezentuje lidové umění zajímavými doklady hmotné kultury minulých generací z oblasti na východ od Brna. Během roku muzeum pořádá různé tematické a výtvarné výstavy.

Muzeum sídlící v druhém patře bučovického zámku, je pobočkou Muzea Vyškovska. Jeho expozice představuje  historii a společenský vývoj Bučovicka. Sbírka bučovického muzea patří mezi ty menší, obsahuje na 8 000 sbírkových předmětů. V malém výstavním sále se pak během roku návštěvníkům nabízí možnost  zhlédnout krátkodobé výstavy s různorodou tematikou.

Počátky muzejnictví v Břeclavi spadají do období po vzniku samostatného Československa. Avšak ke konkrétnímu naplnění snah několika generací vlastivědných pracovníků založit zde muzejní instituci, došlo teprve roku 1995. Od té doby muzeum plní činnost prezentační, tezaurační a sbírkotvornou, se zaměřením na historii, archeologii a etnografii. Mimo to je jeho zájmem pořádání krátkodobých výstav a spolupráce s nejrůznějšími spolky, organizacemi či školami.

Počátky muzea spadají do dvacátých let dvacátého století, kdy bylo založeno městské muzeum. Od počátku byl zřetelný záměr založit muzeum s úzkou profilací na napoleonskou tematiku a v 50. letech i na archeologický výzkum zejména zaniklé středověké vesnice Konůvky. Sbírkový fond instituce je tvořen několika většími celky představující jak archeologické nálezy pocházející především ze zaniklé středověké vsi Konůvky, zámku, města Slavkova a okolních obcí, tak napoleonika, v nichž se kromě početně zastoupeného dobového i pozdějšího obrazového materiálu nalézají také dobové archiválie, militaria či dobové předměty osobní potřeby. Nedílnou součástí sbírkového materiálu je i původní zámecký mobiliář.

První snahy o založení blanenského muzea spadají do 50. let 20. století, k jejich realizaci však došlo teprve roku 1969.  Instituce se od svých počátků profilovala v několika oblastech. Jsou to vedle dějin železářství a historie Blanska  také dokumentace Moravského krasu a metodika kronikářské práce v jednotlivých obcí okresu. Výsledky spjaté s vědeckovýzkumnou činností muzea jsou veřejnosti průběžně prezentovány jak formou výstavní, publikační, expoziční, tak i kulturně-společenskou, v podobě pořádání tematicky různorodých kulturních akcí.

Krajské muzeum Sokolov vykonává rozsáhlou sbírkotvornou, vědeckou, dokumentační a výstavní činnost. Jeho specializací je hornictví a návazné výroby. V expozici je prezentována příroda, dějiny a historie rudného a uhelného hornictví. Pro veřejnost provozuje tři historické objekty – Zámek Sokolov, Hornické muzeum Krásno a Muzeum Horní Slavkov se stálými muzejními expozicemi.

Muzeum je druhou nejstarší a zároveň druhou největší muzejní institucí v České republice. Jeho založení se datuje do roku 1817. Vedle sběru a systematického vytváření sbírkových fondů, jejich evidence a práce v terénu, se v neposlední řadě věnuje z ní vyplývající činnosti vědecko-výzkumné. Za dobu trvání muzea se několika generacím muzejních pracovníků podařilo nasbírat na 6 milionů sbírkových předmětů, které představují cenný materiál z oboru přírodních a společenských věd. Mimo to se instituce zabývá prací s dětmi a mládeží v rámci pravidelně připravovaných muzejních edukačních programů. V nemalé míře se podílí také na realizaci rozsáhlé přednáškové a ediční činnosti. Výsledky jeho vědecko-výzkumné práce jsou veřejnosti prezentovány formou krátkodobých výstav a stálých expozic v objektech Dietrichštejnského paláce, Biskupského dvora, Paláci šlechtičen, Pavilonu Anthroposu, Mendeliana, Památníku L. Janáčka a Bible kralické, Starého zámku v Jevišovicích a zámku v Budišově.

Muzeum bylo díky úsilí Klubu přátel historie a za podpory představitelů obce slavnostně otevřeno roku 1997 v prostorách staré měšťanské školy. Do dnešních dnů se podařilo nashromáždit poměrně rozsáhlý sbírkový fond a vybudovat národopisnou expozici věnovanou historii obce a vývoji místního kroje, dále pak  stylově upravenou selskou kuchyň a jizbu či vinařskou expozici s prodejní vinotékou ve sklepních prostorách muzea. Součástí muzejní prohlídky je i zvuková nahrávka popisující starodávné žádání o ruku nevěsty na pozadí statické scény z venkovské chalupy.

Vznik místního regionálního muzea se datuje do roku 1893. Instituce dnes vlastní rozsáhlé sbírkové fondy historické, etnografické, umělecké a přírodovědné, po roce 1948 navíc rozšířené o zámecký mobiliář. Od 80. let 20. století se muzeum   specializuje na i pozemní komunikace. Výsledky své bohaté muzejní činnosti prezentuje veřejnosti na pravidelných, tematicky různorodých výstavách a v rámci svých stálých expozic.

Muzeum zde bylo založeno teprve nedávno roku 1999. Své sídlo našlo v prostorách renesančního domu „U Synků“. Ve své sbírkotvorné činnosti se zaměřuje především na historii a lidovou kulturu hustopečského regionu. Návštěvníci muzea zde mohou zhlédnout stálou expozici věnující se dějinám města – od prehistorie až do roku 1945. V roce 2003 byla k muzeu připojena galerie a turistické informační centrum. Téhož roku také vznikla v jednom z historických sklepů, nacházející se pod budovou muzea, nová vinařská expozice.

Vlastivědné muzeum v Šumperku, příspěvková organizace, bylo zřízeno na základě Zřizovací listiny vydané Olomouckým krajem roku 2003. Počátky činnosti muzea jako organizace spravující území většího regionu lze hledat v roce 1954, kdy se Muzeum v Šumperku stalo Okresním vlastivědným muzeem. Hlavním účelem jeho činnosti je  získávat, shromažďovat, trvale uchovávat, evidovat, odborně zpracovávat a zpřístupňovat veřejnosti sbírky muzejní povahy z oboru historie, archeologie, zoologie, etnografie a umělecké historie. Významnou součástí prezentační činnosti muzea je kromě pořádání výstav také vydavatelská činnost. Vedle vlastivědného sborníku Severní Morava, který vychází od r. 1957, se instituce významnou měrou podílela na vydání Vlastivědy šumperského okresu. Pod správu Vlastivědného muzea v Šumperku patří kromě muzea v Šumperku i muzeum v Mohelnici a v Záhřebu, Památník Adolfa Kašpara v Lošticích a Lovecko-lesnické muzeum na zámku v Úsově. Od května 2005 provozuje muzeum i klášterní kostel Zvěstování Panny Marie v Šumperku a od roku 2007 bude provoz rozšířen o novou stálou galerii regionálních umělců, umístěnou v severní části východního křídla Pavlínina dvora v Šumperku.

Muzeum se od začátku svého působení specializuje převážně na oblast komeniologie. Ve své sbírkotvorné a z ní vyplývající vědecko-výzkumné činnosti se zaměřuje jak na shromažďovaní, zpracovávání a prezentaci dokumentů o životě a díle J.A. Komenského a umělecká díla všech oborů, mající vztah k činnosti této osobnosti, tak na sběr, zpracování, dokumentaci a prezentaci sbírkového materiálu z oblasti historie a etnografie regionu. Instituce pořádá krátkodobé tematické výstavy, přednášky, mezinárodní komeniologické kolokvia a vydává časopis Studia Comeniana et historica.

Na konci 19. století se prvním sběrem historického materiálu v Rychnově nad Kněžnou zabýval „Musejní spolek Pelcl“, jenž bychom mohli označit za předchůdce zdejšího muzea. Instituce se od svého počátku zaměřuje na výzkum a dokumentaci  lidové kultury a historie regionu Orlických hor. Dnes sbírkové fondy muzea čítají na 70. 000 sbírkových předmětů většinou etnografického charakteru, nechybí však ani muzejní materiál z dalších společensko-vědních a přírodovědných oborů. Vedle sbírkotvorné a vědecko-výzkumné práce se  věnuje také činnosti prezentační jak prostřednictvím stálých expozic, tak krátkodobých tematicky různorodých výstav. Instituce spravuje také specializované Muzeum krajky Vamberk.

Současné Muzeum Komenského v Přerově vzniklo postupným slučováním několika přerovských muzeí. Hlavním účelem jeho činnosti je  získávat, shromažďovat, trvale uchovávat, evidovat, odborně zpracovávat a zpřístupňovat veřejnosti sbírky muzejní povahy převážně z oboru historie, archeologie, zoologie, etnografie a umělecké historie. Instituce své muzejní exponáty prezentuje široké veřejnosti formou krátkodobých výstav a stalých expozic, z nichž jmenujme alespoň expozici „Národopis Hané a Záhoří“, expozici „ Archeologie Přerovska“ či expozici představující čtyři dobové rekonstrukce tříd (17. století, doba Rakousko-Uherska, 1. republika, 50. léta). Mimo výše uvedené činnosti muzeum vykazuje i čilé publikační a přednáškové aktivity. Instituce spravuje Ornitologickou stanici Muzea Komenského v Přerově a hrad Helfštýn.

Muzeum je spjato s počátky muzejnictví u nás, neboť již roku 1814 vzniklo v Opavě Gymnazijní muzeum jako první instituce svého typu na území dnešní ČR. V současné době plní roli okresního muzea a v některých oborech zajišťuje úkoly přesahující rámec regionálního, celostátního i mezinárodního významu. Vedle výzkumné, akviziční a prezentační činnosti instituce pořádá rovněž četné přednášky a kulturní akce pro laickou i odbornou veřejnost.

Stále sílící tendence založit muzeum v Jihlavě, sahající až do 80. let devatenáctého století, vyvrcholily roku 1895 jeho slavnostním otevřením a zpřístupněním pro širokou veřejnost. Až do skončení druhé světové války si instituce zachovávala svůj výrazně německý ráz. V padesátých letech bylo muzeum již plně profesionalizováno a stalo se centrem veškeré muzejní práce v tehdejším Jihlavském kraji. Dnes spolu se svými pobočkami – hrad Roštejn, muzeum v Telči a muzeum v Třešti zpřístupňuje historii a lidovou kulturu regionu. Vedle vlastní sbírkotvorné činnosti, pořádá odborné konference a přednášky pro laickou i odbornou veřejnost. V neposlední řadě se věnuje také bohaté publikační činnosti v oborech přírodních a společensko-historických.

Zdejší muzeum bylo založeno roku 1908 s výrazným přičiněním kulturního pracovníka Karla Prudiče. Téhož roku byla veřejnosti představena první expozice, jež obsahovala muzejní exponáty ze všech sbírek instituce – přírodniny, vykopávky, starožitnosti a památky. Za dobu svého trvání vlastivědní pracovníci vybudovali bohaté sbírkové fondy z oblasti geologie, ornitologie, botaniky, archeologie, etnografie, umění, zoologie. Sbírkové předměty jsou prezentovány na krátkodobých výstavách a prostřednictvím stálých expozic. V současné době jsou v Orlickém muzeu umístěny tyto epozice: geologie, archeologie, paleontologie a etnografie.

Založení muzea předcházelo dlouholeté úsilí vlastivědných pracovníků, které vyústilo roku 1957 v otevření Okresního vlastivědného muzea se sídlem v prostorách zámku v Roztokách u Prahy. Od šedesátých let se instituce ve své odborné práci zaměřila na dokumentaci a prezentaci pravěku, historie a současnosti pražského okolí. Vedle sbírkotvorné práce v oblastech historie, archeologie, botaniky, zoologie a etnografie rozvíjí muzeum také z ní výplývající vědecko-výzkumnou, prezentační a kulturně výchovnou činnost. Součástí bohatých sbírkových fondů je i rozsáhlá etnografická sbírka, kterou tvoří předměty dokumentující lidovou kulturu všedního dne od konce 18. století do období po druhé světové válce, čítající dnes téměř 13. 000 muzejních exponátů. Instituce spravuje taktéž Braunerův mlýn a ateliér výtvarnice Zdenky Braunerové.

Je institucí zřízenou Olomouckým krajem, jež vykonává vlastní sbírkotvournou činnost v regionálním měřítku. Její historie sahá až do roku 1900, kdy došlo k jejímu fyzickému vzniku. Za vytvoření sbírkového fondu vděčí muzeum přispěvatelům z řad široké veřejnosti. Mezi nejcennější sbírkové exponáty náleží kolekce slezského lidového umění (malované obrázky na skle, kroje, kramářské písně, dřevořezby). Instituce spravuje významnou památku Vodní tvrz v Jeseníku, kde jsou instalovány tři stálé muzejní expozice. První je věnovaná historii jesenickému regionu, hornictví, kamenictví, vápenictví a lázeňství. Druhá expozice představuje geologii a mineralogii Jesenicka a třetí stálou expozicí je expozice fauny a flory Jesenicka. Muzeum pořádá krátkodobé výstavy, přednášky a komorní koncerty.

Pod tímto názvem jsou sloučena muzea ve Vsetíně a ve Valašském Meziříčí. Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně navíc spravuje další objekty: kostel Nejsvětější Trojice ve Valašském Meziříčí, zámecký areál v Lešné u Valašského Meziříčí se zámkem a sbírky bývalého muzea v Kelči. Muzeum má dvě odborná pracoviště – společenskovědní jak v muzeu ve Vsetíně, tak ve Valašském Meziříčí, a přírodovědné ve Valašském Meziříčí. Hlavní náplní obou oddělení je sbírkotvorná, vědecko-výzkumná a prezentační činnost jak prostřednictvím stálých expozic tak pořádaní krátkodobých výstav. Sběrnou zájmovou oblastí je region Valašsko v hranicích bývalého vsetínského okresu. Muzeum vyvíjí i bohatou publikační činnost, 2x ročně vychází periodikum „Valašsko – vlastivědná revue“.

Instituce, sídlící dnes v severním křídle zámku Nový Světlov v Bojkovicích, byla založena roku 1931 zásluhou skupinkou příznivců historie zdejšího regionu. Expozice muzea jsou rozděleny na několik částí, z nichž ta úvodní je věnována archeologickým nálezům z Bojkovic a blízkého okolí, následuje expozice z období středověku, spolkového života, historie hradu, husitství atd. V další místnosti je instalovaná ukázka bydlení, krojů, zemědělství, zaniklých řemesel a cechů. Zdejší specialitou jsou předměty související s jedním již zaniklým řemeslem, a to zvěroklestičstvím. Muzeum je pro návštěvníky otevřeno v dubnu jen o víkendech a pak od května do konce září denně kromě pondělí.

K založení muzea došlo roku 1933 díky iniciativě místní Musejní společnosti. Je institucí, která naplňuje své poslání v oblasti sbírkotvorné, dokumentační, vědecko-výzkumné, prezentační, publikační a osvětové práce. Spádovou sběrnou oblastí je jižní Valašsko. Stálé expozice jsou umístěny ve dvou muzejních objektech. Zatímco v přízemí staré valašskokloboucké radnice je instalovaná expozice „Pravěk jižního Valašska“, v interiérech druhého objektu tzv. Červeného domu lze zhlédnout expozici věnovanou nejslavnějšímu místnímu řemeslu - soukenictví spolu s plátenictvím a barvířstvím.

Muzeum bylo založeno v roce 1925 sourozenci Jaroňkovými, čímž se řadí k nejstarším institucím svého druhu ve střední Evropě. V rámci svého poslání vyvíjí činnost sbírkotvornou - shromažďuje a pečuje o sbírkových fondů movitých a nemovitých dokladů tradiční lidové kultury zakarpatského regionu s výskytem roubeného domu, z ní vyplývající práci vědecko-výzkumnou, publikační a prezentační formou výstav a dlouhodobých expozic. V současné době muzeum disponuje cca 126 000 sbírkovými předměty. Stálé expozice jsou umístěny v 15 usedlostech a objektech v areálu Valašská dědina, v pěti technických objektech v Mlýnské dolině a 4 specializovaných instalacích v Dřevěném městečku. V areálu muzea se navíc každoročně pořádá celá řada zvykoslovných, řemeslnických nebo folklórních pořadů, které tak naplňují představu generace zakladatelů vytvořit z muzea v přírodě tzv. živé muzeum.

Instituce byla založena roku 1871, čímž se řadí k jedné z nejstarších institucí muzejního typu u nás. Na popud architekta Josefa Škorpila byl schválen muzejní řád, sbírkové fondy přestěhovány do Pražské věže a zpřístupněny široké veřejnosti. Roku 1912 se muzeu opět stěhovalo, tentokrát do rodného domu významné osobnosti českého národního obrození A. V. Šembery. Roku 1960 se díky územní reorganizaci instituce přeměnila na okresní muzeum, jež se projevila v rozšíření metodologické i sbírkotvorné činnosti, což vedlo k postupné profesionalizaci muzea. Dnes instituce vyvíjí čilou vědecko-výzkumnou, prezentační, sbírkovou i výchovně-vzdělávací činnost. Stálé expozice nabízejí průřez sbírkou uměleckoprůmyslovou, archeologickou a měšťanského portrétu, další jsou věnovány etnografii a dějinám řemesel a cechů. Ve správě muzea je rovněž Pražská vež a barokní areál na Vraclavi.

Muzeum Jindřichohradecka náleží mezi jedny z nejstarších institucí tohoto typu. Jeho založení se datuje do roku 1882. Vedle sbírkotvorné, dokumentační a s ní související vědecko-výzkumné práce se instituce věnuje činnosti prezentační. Bohatý muzejní materiál svým návštěvníkům prezentuje formou jak  dlouhodobých či krátkodobých výstav, tak  prostřednictvím stálých expozic, jakými jsou například Expozice Měšťanské a lidové kultury charakterizující život lidí v 19. století a Expozice „U Panny Marie Pomocné“ dokumentující historii lékárenství v Jindřichově Hradci. Vedle toho muzeum vyvíjí čilou publikační činnost. Z pestrých muzejních sbírek vynikají obzvlášť Krýzovy jesličky, největší lidový mechanický betlém na světě či ojedinělá kolekce malovaných ostrostřeleckých terčů a terčových zbraní.

Muzeum T.G.M. (dříve městské, později okresní) v Rakovníku vzniklo v souvislosti s přípravami a sběry na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895. Pro veřejnost bylo slavnostně otevřeno o tři roky později u příležitosti 100.narozenin Františka Palackého. Roku 2002 dochází v k přejmenování instituce (OM) na Muzeum T.G.M. Instituce spravuje paleontologické, petrografické, mineralogické, botanické, mykologické, zoologické, historické, etnografické, archivní, fotografické, umělecké sbírky, včetně evidence. Jednotlivá oddělení připravují podklady pro sbírkotvornou koncepci muzea, eviduje a reviduje sbírky Muzejní pracovníci provádí vlastní výzkumnou práci v terénu, evidují dary a nákupy sbírek a kontrolují stav depozitářů. Vedle toho se instituce prezentuje rovněž navenek vůči veřejnosti prostřednictvím výstav a stálých expozic v oblasti své náplně. Mimo to vytváří programy pro návštěvníky muzea včetně přednášek, soutěží a nejrůznějších kulturních pořadů.

Muzeum nesoucí jméno Františka Miroslava Čapka sídlí v rozsáhlé trojkřídlé budově bývalého barokního špitálu. Instituce nese jméno lišovského rodáka, vlastivědného a národopisného pracovníka. Za svůj život nashromáždil cenou sbírku krojů a národopisných předmětů, z nichž část věnoval lišovskému muzeu.

Instituce je regionálním muzeem pro oblast západní části Šumavy. Ve své hlavní činnosti se specializuje na dokumentaci, uchovávání a prezentaci života a tradičního způsobu obživy na staré Šumavě. Muzeum se skládá z pracovišť: Muzeum Šumavy Sušice, Muzeum Šumavy Kašperské Hory, Galerie Kašperské Hory a Muzeum Šumavy Železná Ruda. 

Regionální muzeum Mělník se řadí k institucím muzejního typu založených na konci 19. století. V této době tvořilo základ jeho sbírkových fondů 120 předmětů, které však do dnešních dnů několikanásobně zvětšily svůj obsah. Instituce se specializuje na dokumentaci vinařství v české vinohradnické oblasti a na dokumentaci historie a výroby dětských kočárků a vozítek v České republice. Mimo to vyvíjí čilou pořadatelskou, výchovně-vzdělávací a prezentační činnost.

Muzeum Beskyd Frýdek -Místek sídlící na frýdeckém zámku je správce objektu zámku a nedalekých provozních budov s tzv. Langovým domem. Muzeum je rovněž správcem hradu Hukvaldy, který provozuje nájemce Fond Janáčkovy Hukvaldy. Rozsah činnosti instituce se geograficky i odborně vymezuje na oblast Moravskoslezských Beskyd a Pobeskydské pahorkatiny. Sbírkové fondy muzea čítající téměř 2000 společenskovědních a přírodovědných exponátů dokumentují historii i současnost beskydského regionu. Výsledky badatelského úsilí se široké veřejnosti prezentují především formou krátkodobých a dlouhodobých výstav nebo stálými expozicemi jako je základní expozice o historii, etnografii a přírodě regionu. Ve třinácti místnostech nabízí - ukázky řemesel, vybavení zemědělské usedlosti, výrobky místního řemeslného umění, dokumenty charakteristické pro společenský život v 19. století a v  přírodovědné části expozice například preparáty ptáků, savců a ryb.

V novoromantické budově radnice z roku 1890 se nachází národopisná expozice (zařízení domácnosti, obrázky na skle) se zaměřením na rukodělné tkalcovství na Frenštátsku (sedm funkčních tkalcovských stavů - příležitostně ukázky tkaní, kroje a krojové součástky, nářadí) a expozice "Výtvarné Frenštátsko". Instituce pořádá pravidelné muzejní a výtvarné výstavy. Muzeum dále vyvíjí činnost v oblastech  zabezpečení dokumentace, sbírkotvorné činnosti, ochrany a evidence sbírek, odborné i publikační činnosti.

Strakonické muzeum bylo založeno roku 1894. Do areálu strakonického hradu se instituce přestěhovala  v roce 1936, ale pro veřejnost byly jeho sbírky otevřeny až o rok později. V současné době jsou expozice muzea  a část depozitářů umístěny v jižní části hradu, tzv. bavorském paláci. V 11 sálech je představena historie regionu od pravěku až po současnost, jedinečné jsou expozice České dudy a dudáci, Historie výroby fezů a Historie motocyklů a zbraní. Mimo své základní činnosti  nabízí muzeum svým návštěvníkům řadu akcí, které se konají již po několik let a staly se tradicí. Jmenujme zejména středověké slavnosti zvané Rumpálování a Adventní trhy pod Rumpálem. Od roku 2005 instituce spravuje jedinečnou technickou památku - vodní mlýn v Hoslovicích. Záměrem strakonického muzea je jeho celková obnova a uvedení mlýna do provozu, včetně revitalizace rybníka a mlýnského náhonu. Areál Skanzenu Hoslovice by měl být pro návštěvníky částečně v provozu v letní sezóně 2008.

Historie prachatického muzea se žala odvíjet od vzniku německého muzejního spolku roku 1904. Až do roku 1945 byla činnost instituce v rukou Němců, prachatické muzeum bylo budováno jako německé. Od roku 2003 je jeho zřizovatelem Jihočeský kraj. Muzeum vlastní sbírky z oboru archeologie, etnografie, numizmatiky, uměleckého řemesla, fotografie, písemnosti, tisky, knihy a negativy. Pro badatele oboru historie, národopisu, archeologie, dějin umění a pro zájemce o dějiny regionu jsou připraveni odborní pracovníci. Ročně instituce připravuje 4-5 krátkodobých výstav, jednak ze sbírek muzea, jednak ze sbírek jiných muzeí. Kromě toho se konají přednášky, besedy a v poslední době i akce seznamující veřejnost s tradičními lidovými řemesly.

Prácheňské muzeum - dříve Písecké vzniklo roku 1884. Zprvu našlo své zázemí v různých městských objektech ve městě až teprve po roce 1902 bylo trvale umístěno v honosných prostorách bývalého královského hradu. Instituce se může pochlubit celou řadou moderně navržených expozic poskytující plastický obraz píseckého regionu. Návštěvník má možnost zhlédnout expozice např. s tématy Pravěk a doba slovanská, Dějiny regionu, Chráněná území, Nerostné bohatství, Kulturní tradice Písecka aj., jež prezentují ty nejcennější sbírkové předměty z oborů archeologie, historie, etnografie, zoologie, kulturní historie. Mimo péči o sbírkový fond, jenž přesahuje přes sto tisíc položek, muzeum zajišťuje celou řadu dalších činností jako archeologické výzkumy, stavebně-historické průzkumy církevních památek či mineralogické expedice do Alp apod.K pravidelným činnostem náleží každoročně také pořádání zhruba třiceti výstav a stejný počet odborných přednášek.

Muzeum Jana Amose Komenského Uherský Brod získalo tento památkový objekt roku 1972. Pro veřejnost byla však otevřena stálá expozice s názvem Rolnický dům a hospodářství teprve v roce 1986. Tento poslední doklad slováckého stavení existující v původním prostředí přibližuje návštěvníkům dnes již zaniklý způsob života vesnického obyvatelstva na Moravském Slovácku. Návštěvníci se tak mohou seznámit s dřívějším každodenním životem na vesnici a poznat  lépe agrární kulturu obce Vlčnov, s níž je nerozlučně spjat i cyklus výročních obyčejů, včetně známé jízdy králů.