28. června si na Dlaskově oslavíme Letniční a svatojánské svátky – o kterých si připomene obyčeje spojené se svatodušními svátky – Honění a stínání krále, obchůzku tzv. Královniček, stlaní svatojánské postýlky a pálení svatojánských ohňů. Letnice navazovaly na předkřesťanskou tradici oslav příchodu léta a kromě církevních oslav je provázely tanec, zpěv a bujaré hostiny. Se svatojánskou nocí se pojilo pálení ohňů zřejmě jako pozůstatek předkřesťanské tradice, sběr svatojánských bylin a stlaní svatojánské postýlky s nadílkou sladkostí pro děti. Samozřejmě kulturní program doplní také řemeslné dílny pro děti a jarmark.

Kulturní program:  

10.00 hod. Mackie Messer band
11.45 hod. Divadlo Krasohled z Prahy – „Příhody pejska Kubíka" (45 min.)  
12.30 hod. Jizerka Dětský folklórní soubor z Liberce – taneční pásmo  
12.45 hod. Mackie Messer band
13.30 hod. „Hra na království" (průvod Královniček) – hudebně taneční představení dětského folklórního souboru Jizerka  
14.00 hod. Divadlo Krasohled – „O Malence" (45 min.)  
15.00 hod. Mackie Messer Band
16.00 hod. Divadlo Krasohled z Prahy – „Tři přání" (45 min.)
17.00 hod. Mackie Messer Band

Nebudou chybět tvůrčí dílny a ukázky řemesel – práce na dřevěném šlapacím soustruhu, práce na dědovi – stolici pro opracování dřeva ad.  Na louce pod Dlaskovým statekem bude po celý den probíhat setkání řezbářů motorovou pilou.

Svatodušní svátky se slavily 50 dnů po Velikonocích. Mezi Velikonocemi a Božím hodem svatodušním bylo šest nedělí. Někdy jsou nazývány „rozalie", protože o svatodušní neděli bývaly oltáře kostelů bohatě ozdobeny růžemi. Seslání Ducha svatého slavila starokřesťanská církev ji ve 3. století. Vedle Velikonoc se o těchto svátcích světila křestní voda a uděloval svatý křest. Kromě oslav v církevním prostředí je Boží hod svatodušní doprovázen bohatými hostinami, tancem a zpěvem. Přípravy na svátky byly spojeny s velkým úklidem a výzdobou světnice zelenými ratolestmi, květy, kterými se vyzdobil především svatý kout (aby „duch svatý" až do domu zavítá, měl na co usednout). Na mnoha místech se v tyto dny konaly obchůzky mezí a hraničních kamenů. U významných mezníků dostávali chlapci výprask, protože tak bylo zaručeno, že si budou přesně pamatovat, kde hranice leží. Zatímco neděle byla spojena s oslavami církevními, svatodušní pondělí patřilo lidovým zábavám. Mnohé z nich skrývají i prvky z předkřesťanské tradice.  Například obětování studánkám, obětování zlým duchům.

O svatodušním pondělí se také připomíná novější obyčej obchůzka "královniček". Dívky se vyzdobily kvítím a nejkrásnější z nich – královna – bosa kráčela pod baldachýnem ze šátku, uvázaným na čtyřech tyčích, který nesla její družina. Ostatní dívky zpívaly a koledovaly v průvodu za královnou. Koleda sloužila k přípravě společné hostiny. Dívky tímto svátkem oslavovaly své panenství. Chlapci zase měli příležitost v čase svatodušním dokázat svou obratnost a šikovnost. K tomu byly určeny pastevecké hry, honění a stínání krále / na Moravě známé jako jízda králů/. V Čechách byly rekvizity těchto obřadů mnohem starobylejší než na Moravě, kde se jízda králů transformovala na přebujelou papírovou nádheru. V Čechách tyto zvyky dávno vymizely, proto vývoj rekvizit ustrnul na archaické podobě. Prvý byl král, druhý biřic, třetí žabař, čtvrtý hokynář, další čtyři táhli káru atd. Poslední v průvodu byl žába. Odpoledne chlapci ozdobili káru jedličkami, do káry se ukryl žába. Chlapci se ustrojili do kůry stromů, především březové. Z ní si vytvářeli brnění i koruny, které zdobili červeným jetelem, pivoňkami, růžemi a kapradím. V době josefínských reforem byly na některých panstvích hry s králem zakázány, protože prý nadělali mnoho škod při sekání stromů a kůry na čepice a pásy. Podstatou tohoto obyčeje je pradávná hra „na krále" – soutěž mezi skupinou chlapců o prvenství a uznání síly a nadřazenosti. Průvod s králem chodil po vsi, vtipkoval, chválil i haněl hospodáře a čeleď, předříkával rozmanité verše. Vedle krále chodili biřicové, kat, kněz, rybníkář, soudce, sluha a další. V některých místech se hrálo i malé divadelní představení. Obchůzka končila obvykle pronásledováním utíkajícího krále, nebo tzv. srážením žáby, či její poprava katem, které končilo vhozením některého z členů průvodu do vody – tzv. lenocha, žábu, hastroše. Tam, kde byl ho dně rozšířen chov koní, končila hra na krále závody na koních.