Při výzkumu tance a tanečnosti nelze pominout, že k většímu objasnění jejich situace v současnosti povedou spíše než hledisko etnografické kritéria kulturně-historická, sociální a psychologická. Mnohé taneční projevy, které existovaly jako součást lokální tradice a dnes jsou za ni znovu považovány, byly do ní včleněny až pod vlivem formujícího se folklorního hnutí. Z toho důvodu nelze přehlížet oblast folklorismu, která na jedné straně mohla překrýt kulturní situaci lokality (např. přebírání tanců jiných lokalit nebo oblastí a jejich začleňování do místného repertoáru), na druhé straně ji však mohla propojit s tradičními prvky kultury, které by jinak pro další předávání byly již uzavřeny (např. organizovaná obnova starší taneční vrstvy lokality dostupná již jen ze sběratelských zápisů). Širší kulturně-historický přístup umožňuje včlenit do výzkumu i ty taneční projevy, které mají novodobý charakter (valčík, polka, tance 20. a 30. let 20. století, dobové taneční hry, některé taneční trendy druhé poloviny 20. století apod.), ale které tvoří základ obecné tanečnosti posledních desetiletí. Teprve jejím zmapováním a sociálním a psychologickým přístupem k ní (a k jejím nositelům) lze pak v dané lokalitě určit význam role tanečních projevů vycházejících z tradice.