S výzkumem současnosti bezprostředně souvisí také výzkum folklorismu. Ve folklorismu se jedná o přenášení jevů lidové kultury z původního života do jiného kontextu, často s novými funkcemi. Lexikografický výklad slova folklorismus je užší, než význam ve kterém se používá, takže se nemusí jednat jen o tzv. "druhou existenci" folkloru, ale prvků lidové kultury obecně. Do folklorismu řadíme tedy jak využívání lidové písně, hudby, tance, slovesných projevů či obřadního folkloru, ale také celou škálu projevů, které vycházejí i z jiných oblastí lidové kultury - např. využívání krojů v práci folklorních souborů, uplatnění lidových výtvarných prvků (krajka, výšivka, lidové umělecké řemeslo) v nepůvodním prostředí, inspirace v architektuře, malířství, sochařství, ale i v účelové výtvarné činnosti pro folklorní festivaly a folklorní soubory. Mezi nejvýraznější proudy folklorismu lze tedy řadit folklorismus hudební, taneční, výtvarný a také slovesný, kam patří rovněž několik oblastí: od populárních edic slovesného folkloru přes tvorbu amatérských autorů až po inspirace v umělecké literatuře. I zde, podobně jako u všech ostatních druhů folklorismu, je důležité zaznamenat kontext a funkci daných jevů a podstatu jejich existence, např. šíření sdělovacími prostředky. Folklorismus je chápán sám o sobě jako neutrální jev a záleží jen na obsahu, který je do něj vložen. V některých případech se jeho projevy úzce dotýkají jevů folkloru a lidové kultury a mohou se s nimi i překrývat, jindy je mezi původními jevy a jejich novým životem v rámci folklorismu velká vzdálenost. Kromě toho, že folklorismus čerpá z řady oblastí lidové kultury, představuje také výraznou složku sociální komunikace a naplňuje i vnitřní tvůrčí potřeby člověka.

Literatura: