Dějiny lidové hudby vždy charakterizovalo neustálé míšení různorodých vlivů a žánrů, které byly v lidovém prostředí přetavovány a šířeny především prostřednictvím přímé komunikace – ústně. Repertoár spontánního lidové zpěvu proto tvořily a dodnes tvoří písně a skladby nejrůznější povahy a provenience, jejichž autor nebyl zpravidla znám a které díky ústnímu tradováním podléhaly velké variabilitě a regionálním rozdílům. Vedle tohoto tzv. tradičního folklorního písňového materiálu nacházíme rovněž písňové okruhy, které se tradují a udržují v různých sociálních skupinách (např. profesních či zájmových – havíři, trampové, skauti, členové třídního kolektivu, klubu, souboru apod.). Repertoár v podobných seskupeních je označován termínem skupinová píseň. Důležité místo v něm hrají obecně známé a populární lidové písně nejrůznějších národopisných oblastí, především však ze Slovácka. Ve spontánní zpěvnosti některých regionů hraje dnes důležitou roli také soudobá autorská tvorba prezentovaná dechovými hudbami. Příležitosti, při kterých lze zaznamenat lidové písně ať už aktivně – zpěv, tanec nebo pasivně – pouze poslech, jsou velmi různorodé a mohou plnit řadu kulturně-společenských funkcí.

1.2.1.2 Nositelé (významní interpreti – zpěváci a hudebníci, pamětníci, autoři písní, sběratelé či znalci písňových tradic v lokalitě či regionu působící)

1.2.1.3 Příležitosti (nejrůznější příležitosti, při kterých se v dané lokalitě můžeme v současnosti setkat s lidovými písněmi, ať už aktivně – zpěv, tanec nebo pasivně – pouze poslech)