Období od svátku Třech králů do Popeleční středy. Datum Popeleční středy je pohyblivé. Období masopustu, které vrcholí dny před Popeleční středou, se končí zpravidla v únoru nebo v březnu. Názvy jsou krajově rozmanité (masopust, ostatky, fašank, voračky, končiny aj.). V tradiční kultuře je to čas svateb, zabíjaček, zábav, obchůzek masek. Do posledních tří masopustních dnů se soustřeďují mnohotvárné, bohaté a svým původem a funkcí různorodé obyčeje - obchůzky, přestrojování, zvláštní jídla, tance a taneční hry, divadelní scénky a zábavy, v nichž se projevovala mužská chasa, ale i ženy, děti, cechy, spolky. Všeobecným znakem masopustního období jsou také masopustní merendy a plesy, příznačné pro městskou kulturu. Jako spolková sokolská maškarní zábava se rozvinuly od konce 19. století šibřinky.
3.1.1.1 Obchůzky masek a maskování
Obchůzky maskovaných postav s muzikou se vyskytují dosud na mnoha místech; skladba maškar je velmi pestrá, od starých typů zvířecích masek (medvěd, kůň), “světa naopak” (muži převlečení za ženy) a cirkusových postav k maskám zpodobujícím a parodujícím rozličná zaměstnání, povolání stav, zástupce jiných etnik (žid, cikán), s aktualizační tendencí k současnosti (postavy z televize, bezdomovci aj.). V tvorbě masek se mj.projevuje tvořivost a nápaditost jednotlivců i skupin.
3.1.1.2 masopustní pečivo, formy a místní názvy
Typické jsou různé druhy smaženého pečiva (koblihy, šišky, boží milosti různých tvarů a názvů) pro návštěvníky a účastníky obchůzek. Dnes jsou mnohde jediným připomenutím tohoto období.
3.1.1.3 předávání masopustního práva, obchůzka s právem
Obchůzky byly v tradiční kultuře záležitostí svobodné chasy, jíž uděloval starosta svolení k pořádání zábav. Odznakem této pravomoci byla ozdobená hůl (šavle), právo, s nímž masopustního navštěvovali domy, pod nímž se pak v hostinci konaly různé žertovné soudy za zdánlivé přestupky přítomných občanů. Ostatkové právo, příznačné pro tradici Hané, se příležitostně udržuje dodnes. V průběhu 20. století pořádají maškarní průvody a zábavy většinou spolky (hasiči).
3.1.1.4 pochovávání basy (masopustu, bakusa aj.)
Konec období je vyjádřen v pochovávání basy (masopustu), lidové hře parodující církevní pohřeb. Hlavní motiv vycházel z nastávající postu se zákazem zábav a muzik. Konec tohoto období ztělesňovala basa (příp. loutka, Bakus). Ve scénce s kostýmovanými postavami (kněz, kostelník, plačky) zaznívají žertovné promluvy aktualizované známými příhodami a vlastnostmi místních lidí.Vystoupení pořádají muzikanti, divadelníci, spolky, zvláště hasičské, a to na vesnici i ve městech, kde má obyčej asi svůj původ.Udržuje se na venkově porůznu dodnes.