3.1.2.1 obchůzky s figurou smrti (vynášení smrti, zimy)
Obchůzka dětí s figurou znázorňující smrt, zimu. Váže se k Smrtné neděli. Figura má převážně ženskou, ale i mužskou podobu (Smrtka, Mařena, Smrťák). K obchůzce, jejímiž interprety jsou děti (dříve i mládež), zejména dívky, se vážou obřadní písně a říkadla. Starší formou vyvrcholení obchůzky je ničení loutky a poté společné pohoštění. Smrtná neděle – v církevním kalendáři postní neděle dva týdny před Velikonocemi.
3.1.2.2 obchůzky s májkem (letečkem, jedličkou)
Obchůzka děvčat s ozdobeným stromkem (májkem, letečkem, jedličkou), provázená obřadními písněmi, říkadly, popěvky. Váže se převážně ke Smrtné neděli (navazuje vynášení smrtky nebo mu předchází), někde k neděli Květné. Květná neděle - postní neděle týden před Velikonocemi.
3.1.2.3 Velikonoce
V křesťanství nejdůležitější svátek roku zasvěcený vzkříšení Ježíše Krista. Slaví se první neděli po prvním jarním úplňku. Předchází jim přípravné období jarního postu, vrcholí ve velikonočním týdnu (pašijový, svatý týden), který začíná na Květnou neděli a končí velikonoční nedělí. V tradiční kultuře se na Velikonoce vážou obyčeje spojené s příchodem jara a nového období. Jsou to obřadní úkony spojené s očistou (obřadní umývání na Zelený čtvrtek, Velký pátek), s novým ohněm (pálení jidáše na Bílou sobotu), s čerstvou zelení (pomlázka).
3.1.2.3.1 velikonoční klepání
Velikonoční klepání - obchůzka chlapců se samoznějícími zvukovými nástroji (idiofony) v čase od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty. Ohlašují čas namísto kostelních zvonů, které jsou podle církevní tradice zavázány. Obchůzky mají různé regionální názvy, obyčejně v návaznosti na nástroje (klapání, hrkání, řehtání, harfování aj.), a poměrně pevnou organizační strukturu podle věku účastníků. Obchůzku a vlastní hlučení řídí nejstarší.
3.1.2.3.2 velikonoční pečivo
Velikonoční pečivo různých tvarů a názvů: zoomorfní pečivo velikonoční beránek (v křesťanské symbolice představoval oběť za utrpení Ježíše Krista), jidáše různých tvarů (figurální, esovité tvary), mazanec, babůvka (bochníkového tvaru).
3.1.2.3.3 velikonoční pomlázka
V tradiční kultuře je označením obyčeje, který se váže k poslednímu dni Velikonoc, a to mrskání dívek a žen spletenými vrbovými pruty. Pomlázka znamená také samotný prut, který má řadu dalších místních a krajových označení (žíla, pletenec, mrskačka, tatar aj.), i dar za obřadní bití. Také samotný obyčej má řadu regionálních názvů (mrskut, šlahačka, šmigrus aj.). Pro severovýchodní Moravu a Slezsko je charakteristické namísto pomlázky polévání žen a dívek vodou; místy se oba obyčeje prolínají. Magický význam mrskání vrbovými pruty souvisel s vírou v plodonosnou a životadárnou sílu vegetace, která se dotykem přenášela na člověka. Tradiční odměnou za pomlázku jsou malovaná vejce, v současnosti přibývá novodobých forem (perníky, stužky). Různé způsoby pletení pomlázky ze 4-8 prutů. Velk