Nemateriální kultura je tedy souhrnem složek, které uspokojují duchovní (nemateriální) potřeby člověka: vedle folkloru sem řadíme zvyky, obřady, oblast tzv. lidové religiozity, kam spadají vědomosti a představy o člověku, přírodě a vesmíru, o nadpřirozených silách, magie, věštby, pranostiky; léčení a hygienu. V širším pojetí zahrnujeme pod pojem duchovní kultury také kulturu sociální, tzn. problematiku rozličných společenství, rodinných a příbuzenských vztahů, sociálních vazeb v určité komunitě nebo skupině. Jednotlivá badatelská pole (výzkumné oblasti) nebyla v dějinách, vývoji oboru rovnocenně zpracovávána, jako předmět výzkumu se konstituovala v nestejných obdobích, a proto se od sebe liší i jejich uchopení, propracování a proporcionálnost. Lze jen ztěží dosáhnout významového sjednocení jednotlivých oblastí a podoblastí, nadto když kultura člověka je živý organismus, který se neustále proměňuje. Všemi oddíly klasifikace, které si v  této části kultury vytyčujeme, prostupuje synkretičnost a jejich vzájemná propojenost (např. obřadní píseň můžeme zkoumat jednou jako folklorní projev, jindy může význam nabývat její sociální funkce v daném společenství apod.).

Nemateriální kultura se vyznačuje dlouhodobou setrvačností, vrstvením různých prvků, kontaminací a prolínáním, proměnami funkcí. Obsahuje také četná regionální a etnická specifika. Při jejím třídění vycházíme jak ze zaužívané klasifikace běžné v klasickém národopise, tak z akceptování nových jevů, kterými se zabývá soudobé bádání.

 

Pro systematizaci a další zpracování jednotlivých témat jsme zvolili toto členění: